Hlavní navigace

Čeká nás revoluce v roamingu?

11. 7. 2011
Doba čtení: 11 minut

Sdílet

Přijde vám dovolenkové volání mobilem drahé? Evropská komise chce oddělit poskytování národních a roamingových mobilních služeb. Zákazníci by si nově mohli volit oba poskytovatele nezávisle na sobě.

Počátek letošního července se nesl ve znamení změn v mobilním roamingu. K 1.7. totiž vstoupilo v platnost již dříve naplánované snížení cen roamingových služeb. No a ve středu 6.7. vystoupila eurokomisařka Neelie Kroesová s novou vizí řešení roamingu v celé Evropské unie, kterou jí ale teprve bude muset schválit evropský parlament, a také Rada EU.

Pokud se tak stane, přinese to do oblasti roamingu ještě podstatně revolučnější změny, než jaké představuje dosavadní cenová regulace. I když i ta bude pokračovat, jako určité dočasné opatření, než „zaberou“ nově navrhovaná opatření. Teprve ona by měla dosáhnout hlavního cíle, kterým je úplné odbourání (cenových) rozdílů mezi národními a roamingovými službami.

Změny k 1.7.2011

Než se ale k revolučním návrhům dostaneme, připomeňme si, k jakým změnám došlo již k 1.7.2011.

Jedná se o další snížení regulovaných cen služeb v roamingu, které bylo naplánováno již v roce 2007, a následně prodlouženo v roce 2009 – do poloviny roku 2012.  Plán ukazuje následující tabulka, s regulovanými maloobchodními cenami (ve smyslu maxima, resp. cenového stropu, v eurocentech za minutu, bez DPH).

odchozí hovor v roamingu

příchozí hovor v roamingu

odeslání SMS

příjem SMS

od 1.7.2009

43 centů

19 centů

11 centů

zdarma

od 1.7.2010

39 centů

15 centů

11 centů

zdarma

od 1.7.2011

35 centů

11 centů

11 centů

zdarma

K této tabulce si hned doplňme jinou. Jde o horní odhady nákladů na tyto služby, od evropského sdružení regulátorů BEREC:  

odchozí hovor v roamingu

příchozí hovor v roamingu

odeslání SMS

jednotkový náklad

15 centů

3 centy

5 centů

To jen pro ilustraci toho, v jakém řádu se asi pohybují marže operátorů v roamingu, i po nejnovějším snížení: třeba u odchozích roamingových hovorů dnes operátor inkasuje až 35 eurocentů za minutu (bez DPH), ale podle odhadů BEREC-u nejsou jeho náklady na tento hovor vyšší než 15 centů (taktéž bez DPH).

No a jak předepsané změny zareagovali naši mobilní operátoři? Tak, jak museli: víceméně v tichosti snížili své roamingové ceny v rámci regulovaných eurotarifů, podle následující tabulky (stará/nová cena, včetně DPH):

odchozí hovor

příchozí hovor

odeslání SMS

T-Mobile

11,93 Kč / 10,31 Kč

4,58 Kč / 3,24 Kč

3,24 Kč (beze změny)

O2

11,93 Kč / 10,30 Kč

4,59 Kč / 3,20 Kč

3,30 Kč / 3,20 Kč

Vodafone

11,90 Kč / 10,30 Kč

4,55 Kč / 3,24 Kč

3,35 Kč / 3,24 Kč

K 1.7.2011 však došlo ještě k jednomu snížení, a to velkoobchodní ceny za mobilní data v roamingu, z dosavadních 80 eurocentů na 50 eurocentů (bez DPH). Což při současném kurzu odpovídá cca 12,1 Kč.

Tuto změnu (na úrovni velkoobchodních cen) ale naši mobilní operátoři na tuzemské zákazníky nepřenesli, a tak si za 1 MB v rámci eurotarifů nadále účtují stejné částky jako před 1.7.2011:

za 1 MB, včetně DPH

T-Mobile

60 Kč

O2

24 Kč

Vodafone

30 Kč

Určitou výjimkou je pouze O2, která snížila ceny svého datového roamingu již v březnu, v rámci eurotarifu na 24 Kč včetně DPH (podrobněji). 

Jinak ale jakoby naši mobilní operátoři chtěli názorně potvrdit právě to, co jim vytýká jak Evropská Komise, tak i sdružení národních regulátorů BEREC a celá řada dalších subjektů: že u hlasových služeb se vůbec nerozvinula konkurence, protože ceny všech operátorů se drží na stejné úrovni a jen velmi těsně pod svou horní (regulovanou) hranicí. Přitom prostor pro pokles cen zde je, a nemalý – viz výše citovaný horní odhad nákladů od BERECu (15 centů u odchozích hovorů) vs. regulovaná maloobchodní cena (35 centů, vše bez DPH).

A u datových služeb se snižování regulovaných velkoobchodních cen nepromítá do cen maloobchodních téměř vůbec vůbec. Právě tuto skutečnost ocenila komisařka Kroesová jako „nehoráznou“ (outrageous), když hovořila o tom, že mobilní operátoři si nadále počítají nehorázné marže, zejména na datových přenosech.

Má se pokračovat v regulaci?

Jelikož dnes platná regulace roamingu, zavedená v roce 2007 a prodloužená v roce 2009, je termínovaná polovinou roku 2012, bylo otázkou co a jak dál. Zda v ní pokračovat, nebo zda ji ukončit.

Evropská komise na toto téma již vloni otevřela veřejnou konzultaci (výsledky), v rámci které se ptala na názor všech zainteresovaných subjektů. Podle očekávání se mobilní operátoři vyslovili proti pokračování jakékoli regulace, zatímco národní regulátoři, jejich sdružení BEREC i další „ne-operátorské“ subjekty se vyslovily pro její pokračování.

Třeba právě BEREC, sdružující národní regulátory, ve svém stanovisku zhodnotil situaci tak, že další regulace je potřebná, protože konkurenční tlaky nejsou dostatečné a bez regulace by ceny zase stoupaly, či v lepším případě stagnovaly na současné úrovni. Výjimku vidí BEREC pouze u datových služeb, kde působí konkurenční tlak alespoň od substituční technologie, kterou je WiFi. A tento tlak by mohly být účinný, ovšem prý až v dlouhodobějším časovém horizontu – a nikoli do roku 2015, který si Komise stanovila jako čas, do kterého by se cenová úroveň roamingových služeb měla víceméně vyrovnat cenám národních služeb.

Odlišný názor (oproti BERECu) ale zastává jeden z jeho členů, a to Český telekomunikační úřad. Ten spolu s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR zaslal do unijní konzultace o roamingu vlastní hodnocení (vlastně: za Českou republiku). A v něm se naopak zasazuje za ukončení regulace:

Cenová regulace hlasových a SMS služeb nepodpořila očekávaný rozvoj konkurenčního prostředí, a proto nevěříme, že její pokračování nějak zlepší situaci a podpoří nárůst konkurence.
Vývoj cen a objemu provozu v datovém roamingu ukázal, že u těchto služeb existuje konkurenční prostředí, a regulace by proto měla být nahrazena opatřeními na posílení transparentnosti poskytovaných služeb.

Stanovisko našich dvou orgánů (ČTÚ a MPO) je i jinak docela zajímavé, a osobně na mne působí spíše jako materiál upřednostňující zájmy operátorů před zájmy jejich zákazníků. A to včetně akceptování obvyklého argumentu operátorů, že snížení (jejich zisků) z roamingu bude muset být kompenzováno zvýšením cen národních služeb. Ve své odpovědi na otázku č. 23 (zda pozorovali nějaké negativní dopady na národní služby, po zavedení regulace roamingu) ČTÚ a MPO uvedli, že ano:

  • všichni tři operátoři zvýšili ceny mezinárodních SMS zpráv
  • dva operátoři – Telefónica O2 a T-Mobile – restrukturovali národní hlasové tarify k neprospěchu zákazníků („to consumers’ detriment“).

Jen mne tak napadá: když už oba subjekty takto společně „utrousily pravdu“, pročpak tak učinily jen takto potichu a směrem k Bruselu? Proč to neřeknou na rovinu i doma?

Tedy: to, že naši operátoři zdražili mezinárodní SMSky, ČTÚ konstatoval i doma, v rámci svého nechvalně známého porovnání cenové hladiny mobilních služeb v ČR a v zahraničí. Ale proč současně neupozornil na to, že mobilní operátoři „restrukturují své tarify k neprospěchu zákazníků“? Proč nevaruje zákazníky a nevyhodnotí míru této „restrukturali­zace“, když už tomu nedokáže zamezit (s argumentem že nemůže zasahovat do maloobchodních cen)? 

Proč stejně tak nechává bez povšimnutí to, že u nás máme vlastně dva různé trhy mobilních komunikací? Jeden dosti konkurenční a s nízkými cenami (ovšem dostupný pouze těm zákazníkům, kteří jsou pro operátora nějak významní), a druhý nekonkurenční a s vysokými cenami (na který jsou odkázáni všichni ti „malí“, kteří nemají čím a jak přinutit operátora k větší vstřícnosti).

Jaké změny navrhuje Komise?

Vraťme se ale zpět k tomu, jak situaci vyhodnotila Evropská komise a jaká navrhuje opatření.

I ona dospěla k závěru, že dosavadní cenová regulace sice výrazně pomohla uživatelům, ale současně nepřinesla konkurenci: ceny roamingových eurotarifů se prakticky srovnaly pod regulovaný strop, a nemají tendenci jít níže. Tím nevniká soutěž, v rámci které by zákazník měl z čeho vybírat (podle roamingu).

Komise se proto rozhodla pro poměrně radikální návrh, který ale již předběžně konzultovala právě s BERECem. Jeho podstata spočívá v možnosti oddělení toho, kdo bude stejnému zákazníkovi poskytovat domácí („národní“) služby, a kdo služby roamingové (když se zákazník bude nacházet v zahraničí).

Dnes bereme jako úplnou samozřejmost, že když se „doma“ rozhodneme pro operátora X, bude nám služby v roamingu poskytovat právě on. Samozřejmě nikoli „technicky“ (to bude stejně dělat příslušná mobilní síť v navštívené zemi), ale cenově i účetně:  za služby využívané v roamingu platíme stejnému operátorovi X, podle jeho ceníku a dalších podmínek (které se týkají například tarifikace, záloh, billingu, limitů atd.).

Komise ale navrhuje toto dogma zbourat a obě věci oddělit: umožnit zákazníkovi, aby si vybral, kdo ho bude „obsluhovat“, když se bude nacházet v zahraničí. Opět nikoli ve smyslu „technickém“, viz výše, ale ve smyslu cenovém, účetním atd.

V mnohém si to můžeme představit jako roamingovou obdobu volby operátora, tak jak ji známe z pevné telefonní sítě: zákazník má pevnou linku od jednoho operátora, ale za své hovory platí jinému operátorovi. Přitom používá stále stejné telefonní číslo.

Zde by mobilní uživatel měl stále jednu SIM kartu a jedno telefonní číslo (od svého „národního operátora), ale jakmile by překročil hranice do některého jiného členského státu EU (než je jeho domovský), jeho hovory by automaticky „obsluhoval“ jím zvolený operátor. 

Samozřejmě zde existuje řada „stupňů volnosti“, které současný návrh explicitně neřeší. Například: bude si zákazník volit svého roamingového providera dopředu, ještě když je „doma“? Nebo si ho bude volit nějak dynamicky, až po překročení hranic? A jak bude zvolenému operátorovi platit? Přímo, nebo zprostředkovaně přes svého domovského operátora?

Aby právě popsaná představa mohla fungovat, navrhuje Komise ještě jedno regulační opatření: povinnost přístupu k (mobilní) síti, právě pro potřeby poskytování služeb v roamingu. Můžeme si to představit jako povinnost vyhovět žádosti o zřízení a fungování virtuálního mobilního operátora – ovšem nikoli pro „národní účely“, ale pro účely roamingu.

Mobilního operátora v určité členské zemi by o takovýto přístup mohly žádat subjekty z jiných členských zemí (nikoli z té samé), a operátor by měl povinnost jim vyhovět. A aby si nemohl navymýšlet nesmyslné podmínky a tím vše znemožnit, budou ceny takovéhoto přístupu také regulované.

A do třetice: od navrhovaných změn, které označuje jako „strukturální“, si Evropská komise slibuje naplnění jednoho z cílů z Digitální agendy, který se týká právě roamingu: aby se do roku 2015 cenová hladina roamingových služeb přiblížila k cenám národních služeb. Vlastně tedy: aby se rozdíl mezi roamingem a národními službami prakticky smazal.

Jenže než nová strukturální opatření budou moci být nasazena a než budou moci přinést nějaký efekt, bude to ještě nějakou dobu trvat. A tak Komise navrhuje pokračovat v cenové regulaci koncových i velkoobchodních cen, s dalším postupným poklesem těchto cen.

Ovšem s jednou změnou, která se týká dat v roamingu, a očividně reaguje na „nehorázné marže“ operátorů: nově by měly být regulovány i koncové ceny roamingových dat. Dosud byly regulovány jen na velkoobchodní úrovni.

Forma a termíny

Popisovaný návrh má zatím podobu Návrhu Komise, která je určena Evropskému parlamentu a Radě EU. Aby mohla nabýt účinnosti, musí ji schválit obě tato tělesa.

Pokud tak učiní a dojde k řádnému vyhlášení (v Úředním listu Evropského společenství), budou nová opatření ihned platná a závazná. Komise totiž navrhuje formu tzv. nařízení (regulation), které se na rozdíl od směrnice (directive) netransponuje do národních legislativ, ale platí okamžitě.

Možnost (nikoli povinnost) vybrat si jiného operátora pro roamingové služby by měla být dostupná pro koncové zákazníky od 1.7. 2014. Domovský operátor by přitom byl povinen volbu umožnit, a nesměl by ji omezovat ani nějak podmiňovat – kromě případu, kdy si zákazník sám vybral něco jiného než je defaultní eurotarif. Pak jej operátor smí „zdržet“ nejdéle na tři měsíce.

Další z podmínek je to, že uživateli musí stačit jediná SIM karta, kterou bude používat pro národní i roamingové služby. Nemusí to ale nutně být ta stávající: kvůli volbě jiného operátora pro roaming je možné, že mu jeho domovský operátor bude muset vyměnit jeho SIM kartu (ale „jednu za jednu“). Stejně tak zákazníkovi zůstane jeho původní číslo, které bude používat u obou operátorů, v rámci národních i roamingových služeb.

Zřejmě z praktických důvodů, kvůli implementaci, testování atd., bude povinnost poskytnutí přístupu k síti předcházet možnosti volby pro koncového zákazníka: povinnost přístupu k síti by měla platit již od 1.7.2012. Žadateli nejspíše budou moci být i subjekty, které samy (ve „své“ zemi) nemají vlastní mobilní síť. Tedy i (národní) virtuální operátoři. Případně subjekty, které teprve vzniknou, jako (roamingoví) virtuální operátoři.

Přijdou vám navrhované strukturální změny rozumné a účelné?

Alespoň podle mého názoru by toto řešení mohlo fungovat a skutečně navodit nějakou reálnou konkurenci v roamingu. A vzhledem k formě nařízení by to platilo i u nás, kde se mobilní operátoři zatím dokázali ubránit všem pokusům virtuálních operátorů o poskytnutí přístupu. Teď by jim museli vyhovět, byť jen pro potřeby roamingu cizinců v ČR – což by tuzemských uživatelům přímo nepomohlo. Ale třeba to prolomí ledy…

Tipy C

Od našich mobilních operátorů očekávám, že budou zásadně proti a budou vymýšlet tisíc a jeden argument proč navrhované řešení je nesmyslné a nelze jej realizovat. Nicméně třeba BEREC, sdružující národní regulátory, se nad popisovanými možnostmi v jedné své studii jakoby s předstihem zamýšlel, a našel v nich řadu problematických bodů, které je nutné ještě dořešit. Ale celkově je vůbec nevidí jako nerealizovatelné.

Pokračování cenové regulace

Na závěr si ještě ukažme  tabulku, podle které by měl pokračovat pokles regulovaných maloobchodních a velkoobchodních cen i v dalších letech, nově i včetně koncové ceny datových služeb. Tento pokles – cen, myšlených jako maximální, resp. jako strop – by se měl v roce 2014 zastavit, a tato maxima by dále měla platit beze změny: maloobchodní do roku 2016, a velkoobchodní do roku 2022.

maloobchodní ceny

dnes

od 1.7.2012

od 1.7.2013

od 1.7.2014

data (za 1 MB)

-           

90 centů

70 centů

50 centů

odchozí hovor (za 1 minutu)

35 centů

32 centů

28 centů

24 centů

příchozí hovor  (za 1 minutu)

11 centů

11 centů

10 centů

10 centů

SMS (za 1 zprávu)

11 centů

10 centů

10 centů

10 centů

velkoobchodní ceny

dnes

od 1.7.2012

od 1.7.2013

od 1.7.2014

data (za 1 MB)

50 centů

30 centů

20 centů

10 centů

hlas (za 1 minutu)

18 centů

14 centů

10 centů

6 centů

SMS (za 1 zprávu)

4 centy

3 centy

3 centy

2  centy

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).