Hlavní navigace

David Shorf (Týdeník Agenda): Nikdo nemá copyright na informace jako takové

19. 3. 2013
Doba čtení: 10 minut

Sdílet

 Autor: Týdeník Agenda
Vzpomínáte, jak gramofonové firmy bojovaly proti Napsteru? Týdeník Agenda je stejný příklad, přirovnává David Shorf. Jeho časopis způsobil v redakcích poprask hned prvním číslem.

Přiznávám, že se od pondělního rána nemůžu zbavit pocitu, že nový experimentální týdeník Agenda, který začalo vydávat nakladatelství Sanoma, není myšlen zcela vážně. Čekám, že Ondřej Aust (hlavní editor), Marek Prchal (marketingový ředitel) nebo David Shorf (šéfredaktor) každou chvíli někde na Facebooku napíší: „Apríl! Jen jsme chtěli zparodovat, jak si zdejší média bezstarostně překrádají obsah, až mají všichni všechno stejné a jsou od sebe k nerozeznání.“ 

Což o to, jako provokace je Agenda výborná – a taky to mezi lidmi z médií na Facebooku a Twitteru celý den hučelo, jako když hodíte Filu do Reflexu. Ale že by renomovaní novináři spustili týdeník, který stojí především na tom, že přetiskuje úryvky práce jejich kolegů?

Abych si v tom udělal jasno, vyrazil jsem na bleskový rozhovor s šéfredaktorem Agendy Davidem Shorfem:

Na Facebooku píšete, že by týdeník Agenda měl podporovat česká tištěná média. Jak?

Tisk se už moc nečte. Podívejte se do novin a časopisů, kolik procent z jejich obsahu stojí za to, a kolik procent jsou vlastně agregované zprávy. My každý týden zachytíme obrázek toho nejlepšího z tisku, ale i z rozhlasu, televize nebo internetu, pro ty, co nemají čas. Tvrdíme, že jsme první tištěný agregátor, ale vlastně to není pravda. Prvními agregátory jsou deníky, ve kterých se každý den zahraniční či ekonomické rubriky podepisují „jméno autora, čárka Reuters nebo BBC“ pod kompilované články ze všech možných zdrojů, a to nejen z placených agentur.

Takže vy chcete dělat agregátor agregátorů?

Pokud berete české deníky jako agregátory…

To jste teď řekl.

Ano, já jsem totiž ve vedení jednoho z nich jedenáct let pracoval, takže moc dobře vím, že jsou. Víme, že původní obsah tvoří asi 15 %. Zbytek jsou placené agentury, recyklované zprávy, rozepsané z článků přečtených na webu, a zprávy zkompilované z jiných placených médií, které se koupí na stůl. 

Obvykle se říká, že lékem na krizi tisku má být přinášení původního obsahu, vy ale jdete přesně opačnou cestou, sbíráte texty, které už někdo napsal.

Nejsme v tom první. Nevydáváme se za někoho, kdo přišel s naprosto originální myšlenkou. Naši sousedi v Polsku uživí na svém sic několikanásobně větším trhu rovnou tři takové agregátory. Jeden tiskne názory z internetu, další vybírá a přeformulovává domácí a zahraniční zprávy, třetí se jmenuje Forum a přetiskuje nejzajímavější články ze světového tisku. Existují i anglické, americké a australské varianty, například The Week, který je nám z existujících agregátorů nejbližší. Jde o to, že zachycujeme kombinaci tištěných a internetových médií, ze kterých uděláme týdenní digest. V budoucnosti se budeme více snažit o to, abychom je okomentovali a vytvořili jakýsi pocit „interaktivity na papíru“. 

Je třeba si uvědomit, že jakákoliv reklama tištěným médiím může pomoci. Vždyť mladá generace už o tisk nemá absolutně zájem. Na Anglo-americké univerzitě vyučuju kurz „Changing Media“ a moji američtí studenti, kterým vykládám o novinách a jejich historii, si nikdy v životě žádné nekoupili. Nikdy! Je jim dvacet až dvacet dva let a dívají se na mě dost nechápavě, když se divím. A stejné to je s časopisy. Takže jsem jim teď řekl: pojďme to sledovat v reálném provozu. Budeme zkoumat spolu se studenty, jak reagují čtenáři, vydavatelé i novináři. 

Moji američtí studenti ale znají spíše internetové agregátory typu Huffington Post nebo Daily Beast, které publikují výňatky z jiných médií a když někdo chce, proklikne se až na původní zdroj. Ostatně na tom je založená vzájemná podpora médií – nikdo se na agregátor nezlobí, protože se na původní zdroj může kdykoli prokliknout.

Takže – když se vrátím ke své původní otázce – to má být způsob, jakým má Agenda pomáhat tištěným médiím? Předpokládáte, že budete deníkům a týdeníkům přivádět čtenáře?

Nabídneme službu čtenářům, kteří potřebují svět v trochu „předžvýkané“ podobě. Ne že by byli hloupí, ale nemají na hledání informací čas, jsou to lékaři, soudci, nebo se mají čas vzdělávat jen ve svém úzkém oboru, takže ve volném čase čtou třeba odbornou literaturu. Prostě nevisí na Facebooku či Daily Telegraphu jako my. Informace jim stačí v jakémsi výňatku, a když je zaujme, můžou pak jít dál k jejich zdroji.

A není naivní předpokládat, že když si někdo přečte jeden, dva odstavce v Agendě, půjde pak hledat týden staré noviny, ve kterých zpráva původně vyšla?

Záleží na tom, o čí naivitě se tady bavíme. Samozřejmě, že ve sloganu o pomoci českým tištěným médiím může vidět nadsázku. Není to totéž jako když se čtenář internetového agregátoru typu Huffington Post hned proklikne na původní zdroj, třeba cnn.com.

Rozumím tomu, že dát přímý odkaz na zdroj ve webovém médiu jako je Huffington Post je snadné. Ale z tištěného časopisu přece nebude konverze v podstatě žádná. 

Není to tak, že bych si myslel, že někdo na základě článku, ve kterém se zmíní MF DNES, půjde do trafiky a koupí si ji hned druhý den ráno. Ale může mu posloužit jako pozitivní reference pro příště. Výňatek z dobrého článku mu zůstane v hlavě a příště si v trafice třeba koupí tu MF DNES celou. Pomoc tištěným médiím pak je spíš o povědomí o médiu, kde to umí docela dobře napsat.

Jak jsem dnes sledoval reakce na Agendu v sociálních sítích, zejména z mediálního prostředí byly většinou ostře odmítavé. Stihli se vám už ozvat někteří čeští vydavatelé?

Mně ne.

A nemyslíte si, že prostě vykrádáte obsah, který někdo jiný napsal, a používáte ho ve svém časopisu?

Na místě vydavatelů, kteří se proti tomu staví, bych byl opatrný. Nejdřív je potřeba zamést si před vlastním prahem. Pokud by na tom trvali, můžeme se pustit do analýzy textů zahraničních, ekonomických a jiných rubrik ve velkých denících, zda v textech podepsaných „XY, ČTK“ nejsou také informace z dalších zdrojů, které si nezaplatili. Jsou na tom vlastně úplně stejně jako my, jenže my to přiznáváme, a oni ne.

V prvním čísle Agendy máte kromě krátkých několikaodstavcových textů také delší texty blogerů – například poněkud krácený článek Davida Grudla o VUT(David Grudl později na Facebooku potvrdil, že přetištění jeho textu bylo korektní – pozn. redakce). Domlouváte se s těmito autory na přepublikování jejich textů?

U českých blogů je nejlepší domluvit se s tím, kdo má zájem propagovat svůj obsah a vidět ho publikovaný ještě v tištěné formě. Takhle jsem se ptal například Štěpána Kotrby nebo Tomáše Čupra ze Slevomatu, jestli od něj můžu něco přetisknout, v prvním čísle se ale ještě neobjevili. Ondřej ale pro první číslo oslovil až na jednoho všechny vybrané bloggery. A některých jsme se nechtěli ptát proto, abychom je probudili z letargie, aby byli trošku naštvaní a sami nám udělali reklamu. 

Takže to je marketingový záměr?

Není to systémová věc. Skutečně se chceme s českými blogery domluvit, ale stejně většinou nebudeme publikovat celý obsah z blogu, musíme se trefit na určitou délku článku, takže i když nám dají souhlas, musí počítat s tím, že je budeme krátit. Papír na rozdíl od internetu není nafukovací.

Na internetu agregátory zpráv fungují už řadu let, nabízejí také různé modely filtrování zpráv. Proč jste projekt nerozjeli jen online, ale také v tištěné verzi?

Žijeme v době, kdy se média mění tak rychle, že nedokážeme odhadnout, který model bude úspěšný. Jasné ale je, že nemůžete přijít s titulem, který je stejný jako všechny ostatní, a čekat, že se uživíte. Takže pokud chcete přijít s papírovým titulem, který má šanci si na sebe vydělat, musí mít extrémně nízké náklady, a nějaký nápad, který je dostatečně divoký, a zároveň může být úspěšný. Je to jako šlapat na brzdu a na plyn zároveň. Agenda není jen papír, prodává se i digitálně v digitální trafice. Uvidíme, co se stane. Co když je to zrovna takový druh média, který budou lidé raději číst na tabletu? Pak je možné, že se z původně papírového deníku stane nafukovací webový Huffington Post a papír se úplně zruší. Proto je náš projekt experimentální.

A podle jakých kritérií budete úspěšnost tohoto experimentu hodnotit? 

Neznám je tak podrobně, zeptejte se publishera. 

A co obchodní model? Kromě selfproma na další tituly vydavatelství Sanoma jsem v Agendě nenašel žádnou reklamu. Jistě, jde o první číslo. Jak ale chcete vydělávat?

Spoléhat takhle z voleje a uprostřed roku výhradně na příjem z reklamy by bylo hodně nezodpovědné. Agendu nabízíme za poměrně výhodnou cenu 20 Kč v trafice a 14 Kč v Publeru. A protože máme nízké náklady, měli bychom být schopní uživit se z prodejů. Ale to neznamená, že je reklama z obchodního záměru vyloučena. Když se podíváte třeba do zmiňovaného britského časopisu The Week, má málo stránek, je tištěný na něčem, čemu se mezi námi říká “toaletní papír”, a přesto v něm inzerují luxusní značky jako Hermes, Audi nebo Chanel. Je to v Česku zcela neznámá věc – inzerenti The Weeku si pochvalují, že jsou na malém počtu stránek lépe viditelní než v moři reklam v ostatních tiskovinách. 

Když se podíváte do zahraničí, vypadá to, že agregátory začínají mít problém. Google nedávno narazil ve Francii na odpor vydavatelů, kterým se nelíbilo, že přebírá titulky a úryvky jejich článků. V Německu zase prošel parlamentem zákon, který je namířený proti agregátorům. 

Když se vrátíme k The Week, je zajímavé, že například britští vydavatelé neprotestují, když se v něm objeví jejich nejlepší články, třeba včetně celých přetištěných komentářů. Myslím, že se tady mění celé paradigma. Pamatujete si na to, jak gramofonové firmy bojovaly proti Napsteru? To je úplně stejný příklad. Kdyby místo tohoto boje věnovaly energii tomu, že by umožnily hudbu stahovat a vymyslely systém, ve kterém by člověk jedním klikem za přijatelnou cenu mohl muziku koupit, nemusely skončit, jak skončily – všechno to dnes má Apple. A stejně tak lidé, kteří dnes vydávají noviny, ztrácí čtenáře a nedokážou se přizpůsobit nové situaci. Neříkám, že naše cesta je řešení “Tomáš Alva Edison”, ale právě proto je to projekt “experimentální”. 

Dneska mi jeden kamarád říkal: “Proč se vůbec rozčilují, že někdo přetiskne jejich článek? Všichni si přece pořád měří, kolikrát jsou kde citovaní. Tak tady jsou. A my nepřetiskujeme celé články, parafrázujeme, převyprávíme nebo otiskneme výňatek. Všichni novináři si totiž myslí, že skládají písničky jako Jaromír Nohavica. Ale těch Nohaviců mezi novináři je v Česku asi tak šest.

Ale sám uznáváte, že když přetisknete kousek textu u vás, jen málokdo už si půjde přečíst originál.

Ale to říkáte, že autor není Jaromír Nohavica. Na iTunes si můžete zadarmo poslechnout 30 vteřin z písničky, než si ji koupíte. A vy mi říkáte: nojo, ale ten Prince by měl být naštvaný, protože si jeho tříminutovou písničku už nikdo nekoupí, když může těch 30 vteřin dostat zadarmo. Já říkám, že v takovém případě to znamená, že jeho písnička nestojí za nic. Jde tady o nízké sebevědomí průměrných autorů. Opakuji, že v Česku těch vynikajících máme tak šest. Dva z nich v prvním čísle máme – Šídla a Plesla. Je fakt, že tihle dva jsou tak dobří, že v Agendě dostali víc než 30 vteřin.

Zrovna Jindřich Šídlo na to, že se v Agendě objevil, nereagoval ve svém komentáři moc pozitivně.

To mně vůbec nevadí. Pro Agendu je dobré, když se budou autoři rozčilovat. Nejhorší je lhostejnost. Žijeme v době, kdy nemáme dost peněz na spuštění velkých projektů. Všechno se dělá online a šuškandou. Tak fajn, ať nám pomáhají, já jim děkuju. 

Jste připravený na to, že vás budou autoři nebo vydavatelé žalovat?

Můžu vám odcitovat všechny různé paragrafy. Nikdo nemá copyright na informace jako takové, jen na zpracování, zachování integrity textu, nezmenšování a neposmívání se užitečné hodnotě, na to, že jasně uvedete zdroj a nejlépe i autora. Případné žaloby ať řeší soud.

Musím přiznat, že mi Agenda od začátku připadá jako virální kampaň, která má rozproudit debatu o autorském právu a citování v médiích. 

Jako že tady za dveřmi sedí Klusák s Remundou a celé to je bouda?

BRAND24

A není to tak?

Hm. I kdyby to byla pravda, stejně bych vám to asi neřekl, ne?

Rozhovoru byl přítomen také hlavní editor Agendy – Ondřej Aust, který je zároveň šéfredaktorem mediálního webu Mediář.cz. Jedna otázka směřovala i na něj:

Jak by ses jako šéfredaktor Mediáře postavil k tomu, až jednou Agenda ocituje vaši původní zprávu? 

Sám články z Médiáře do Agendy zařazovat asi nebudu, čistě proto, že jsem činný v obou projektech. Ale pokud můj nadřízený David Shorf řekne „tohle z Médiáře tam musí být“, nebudu ho za to plísnit. Naopak, pokud u textu bude uvedeno, že pochází z mého webu, budu rád, že se můj materiál dostane k jinému a určitě širšímu publiku. Ostatně takto s mými původními texty nakládá řada tuzemských redakcí, přičemž pro některé je uvést zdroj – a na webu i odkaz – pořád velký problém.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Šéfredaktor Lupa.cz a externí spolupracovník Českého rozhlasu Plus. Dříve editor IHNED.cz, předtím Aktuálně.cz a Českého rozhlasu. Najdete mě na Twitteru nebo na LinkedIn

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).