Hlavní navigace

ENUM pro operátory

12. 4. 2007
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: 29
Problematiku ENUM, které umožňuje použít DNS ke zjišťování údajů potřebných pro IP telefonii na základě telefonního čísla, jsme velmi podrobně rozebírali před půl rokem. V poslední době ale častý předmět diskusí tvoří infrastrukturní ENUM. Podívejme se dnes na něj.

Problematiku ENUM, které umožňuje použít DNS ke zjišťování údajů potřebných pro IP telefonii na základě telefonního čísla, jsme velmi podrobně rozebírali před půl rokem (viz články Co je ENUM?, Jak funguje ENUM? a Jak se volá přes ENUM?). V poslední době ale častý předmět diskusí tvoří infrastrukturní ENUM, tedy ENUM provozovaný telefonními operátory a určený spolupracujícím operátorům. Podívejme se dnes na něj.

Připomenu, že „klasický“ ENUM bývá označován jako uživatelský (pokud je třeba to zdůraznit, používá se zkratka U-ENUM), protože obsah souvisejících DNS záznamů si vytvářejí samotní uživatelé, resp. koncové instituce. Jedním z jeho důležitých přínosů je úspora nákladů na hovorné, protože umožňuje vést hovor (či jeho část) Internetem namísto placené telefonní sítě.

Je tu ovšem problém motivace. Pokud někdo zavede do DNS záznamy pro své telefony, neušetří tím peníze sobě, ale těm, kdo mu budou volat. Čili je to aktivita poněkud altruistická – stojí námahu/peníze a prospěch z ní mají ostatní. To bude pravděpodobně jeden z důvodů, proč se s ENUMem zatím neroztrhl pytel a jsme svědky spíše opatrného testování než masivního nasazení.

Geoff Huston pak ve svém článku Infrastructure ENUM považuje za hlavní příčinu pomalého nástupu uživatelského ENUMu nezájem až aktivní odpor tradičních operátorů, kteří jej vnímají jako hrozbu. Těžko se jim divit – ENUM směřuje k tomu, aby se uživatelé vyhýbali jejich sítím.

Zároveň se ale z podobných kruhů vynořuje nový druh silných zájemců o ENUM. Jsou jím alternativní telefonní operátoři, kteří se snaží o zákazníky bojovat moderními službami a nízkými cenami. Chtějí používat IP telefonii pro přenosy hovorů mezi sebou, aby se vyhnuli tranzitním telefonním sítím a jejich poplatkům, a snižovali tak své náklady. ENUM se nabízí jako přirozený kandidát pro vzájemné poskytování informací pro tyto účely. Pro tento způsob jeho nasazení se používá pojem infrastrukturní ENUM (I-ENUM).

Zde příslušné DNS záznamy nejsou v rukou uživatelů, ale poskytovatelů jejich hlasových služeb. Ti prostřednictvím ENUM vyjadřují své možnosti a priority. Důsledkem jsou některé specifické vlastnosti a požadavky, kterými se infrastrukturní ENUM liší od uživatelského:

  1. Záznamy se typicky týkají celých rozsahů telefonních čísel, nikoli individuálních stanic.
  2. Alternativní operátoři se často specializují jen na úzký sortiment služeb. Je proto možné, že pro stejné číslo budou různé služby poskytovat různí operátoři. Tím ale vzniká kompetenční spor, který z nich by měl spravovat zónový soubor s daným číslem. I-ENUM by pokud možno měl poskytnout nástroje umožňující správu rozdělit tak, aby každý operátor spravoval informace, které se jej přímo týkají.
  3. Obsah záznamů vychází z dvoustranných smluv a dohod. DNS odpověď proto závisí na obou stranách komunikace – tázaném i tazateli. Veřejná dostupnost informací z I-ENUM je považována za nežádoucí, protože umožňuje dívat se operátorům pod pokličku a může ve zlých chlapcích a dívkách vyvolávat pokušení útočit na citlivá místa operátorů, kteří se netěší jejich oblibě.

Zejména třetí bod mi připadá dost vážný, protože jde proti srsti tradičního DNS. To je postaveno na modelu, kdy správce domény oznamuje informace o jménech a adresách (a další), a to všem stejně a bez omezení.

O požadavcích, co by I-ENUM měl umět, dnes existuje poměrně dobrá představa. Podstatně větší spory se vedou v oblasti implementace. Rýsují se pro ni tři rámcové cesty.

Tou první vyrazila pracovní skupina ENUM v rámci IETF. Směřuje k vyčlenění samostatného doménového podstromu pro infrastrukturní ENUM, který by byl paralelní k e164.arpa používanému pro uživatelský ENUM (viz draft-ietf-enum-infrastructure-05). Ten ale neřeší konflikt kompetencí (možná budou potřeba další a další paralelní stromy pro různé služby), ani požadavky plynoucí z dvoustrannosti vztahů mezi operátory.

Druhou alternativou je rozšíření NAPTR záznamů poskytujících informace pro ENUM tak, aby umožnily delegovat poskytování informací do jiných částí doménového stromu. Tím se řeší problém kompetencí, nikoli však dvoustranné exkluzivní vztahy. Na straně nedostatků pak stojí zvýšený objem DNS provozu a větší choulostivost celého systému. Podotýkám, že právě tyto vlastnosti jsou fatální – před časem například pohřbily elegantní, leč choulostivé A6 záznamy pro IPv6.

Třetí možnost (k níž se ve výše odkazovaném článku kloní Geoff Huston) je až klasicky internetově jednoduchá: použít soukromé DNS. Nevytvářet nové specifikace a standardy, jednoduše sáhnout po záznamech definovaných v RFC 3761, ale nedávat je do veřejného DNS. Namísto toho si vytvořit privátní DNS služby, určené pouze pro partnery a poskytující jen příslušné mezioperátorské informace.

Představa soukromého DNS je na první pohled poněkud zneklidňující, ale toto řešení vlastně velmi dobře odpovídá charakteru problému – smluvní vztahy mezi operátory jsou neveřejné, stejně jako na ně navazující technická řešení. Využití neveřejných informačních kanálů pro jejich komunikaci je přirozené a skutečnost, že ty informační kanály jsou shodou okolností postaveny na standardních DNS mechanismech (lze je realizovat běžnými DNS servery s vhodně omezujícími konfiguracemi), nemusí nikoho trápit. Kdyby si operátoři poskytovali informace řekněme propojenými SQL databázemi, nikoho by to nepřekvapilo. DNS je pro podobný typ úloh stavěné a své schopnosti dlouhodobě osvědčuje.

BRAND24

Tahle cesta se v principu nijak nevylučuje s předchozími. Je možné využít oddělenou část DNS hierarchie k identifikaci záznamů poskytovaných soukromým DNS. A ty záznamy mohou mít rozšířený obsah. Tato rozšíření se ale zatím nezdají být nezbytná. A vzhledem k rychlému rozvoji IP telefonie a s ní spojených prvků se současné návrhy mohou za pár let ukázat jako nevyhovující. Nebylo by to poprvé – Internet má notorické problémy s vlastní úspěšností.

Možná by pracovní skupina pro ENUM měla pragmaticky zůstat u doporučení využívat soukromé DNS a k případným návrhům na oficializaci rozšiřování či variant ENUM se vrátit později, až bude IP telefonní infrastruktura košatější a budeme mít větší jasno o jejích potřebách. Uznávám, že takto čekat se dá věčně (stejně jako odkládat nákup počítače, protože stále přicházejí výkonnější komponenty a ceny klesají), ale současná doba mi v oblasti ENUM připadá jako poměrně revoluční, tudíž pro standardizaci nevhodná.

Myslíte, že operátoři začnou mít zájem o ENUM?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor dělá nepořádek v příslovích, protože sítě nejen dělá, ale i učí a dokonce také řídí. Působí na Ústavu nových technologií a aplikované informatiky na Technické univerzitě v Liberci. Píše knihy.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).