Hlavní navigace

Explodující pomazánka a proč je český Internet pozadu

6. 10. 2006
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Nedávno jsem se vrátil z Velké Británie a přestože mé poznatky o stavu tamějšího Internetu nejsou nikterak objevné, rád bych je využil k menší reflexi "toho našeho". I ty největší samozřejmosti totiž získají nový rozměr při pohledu skrze obyčejný život druhé strany.
Aleš Miklík - nová karikatura

Ilustrace: Nenad Vitas

O svém albionském cíli jsem tu na Lupě už psal, když jsem od vás hledal radu, jak se vypořádat s převozem stolního počítače letadlem. Všechny rady jsem si vzal k srdci a řádně zvážil všechny varianty, abych pár hodin před odletem většinu z nich z časových důvodů zavrhl, popadl počítač na rameno a vydal se odvážně k odbavovací přepážce. Krabice samozřejmě nepasovala do testovací „klece“ s předepsanými rozměry, takže situaci musela zachránit sebevědomá drzost při poznámce, že centimetry přebývající na délku přece vynahrazují ty chybějící na šířku. Odbavovací slečna naštěstí projevila více racia a nechala mne projít. S počítačem jsme se přenesli všemi kontrolami i půlkou Evropy a i po rentgenové lázni se v novém působišti bez váhání rozběhl.

O něco náročnější podmínky panovaly při odletu (už bez počítače) na letišti ve Stanstedu, kde nám tři hodiny na všechny kontroly tak tak postačovaly. Většinu omezení by přitom člověk v nervózní mezinárodní atmosféře dokázal pochopit, kdyby dávala smysl. Při čekání v nekonečném hadu fronty si naplno můžete uvědomit smutnou pravdu naší dosavadní prohry boje s terorismem, jak ji nedávno připomněl Petr Koubský. Naše frustrace dosáhla vrcholu, když jsme byli zbaveni tří kusů vegetariánských pomazánek (protože Internet není to jediné, v čem jsme tu pozadu) v originálním balení, zatímco před námi byl na palubu letadla bez námitek vpuštěn chlapík s notebookem. S notebookem značky Dell, které tato společnost nedávno stahovala kvůli nebezpečí samovolného vznícení baterií. Otázku, zda i tento majitel vyslyšel varování Dellu a své baterie vyměnil, jsme si raději nechali pro sebe – ostatně kdo by poslouchal pašeráky nebezpečné zeleninové pomazánky.

Lze jistě namítnout něco o vnímání nebezpečnosti technologií z pohledu laiků a odborníků. Stejně tak lze však mluvit o vnímání jejich přínosů toutéž (začínající) skupinou uživatelů. A v tomto ohledu je rozdíl mezi Českou republikou a Británií patrný ihned. Nejde jen o davy mladých s iPody na ulicích, všudypřítomnou reklamu na 20Mbit/s ADSL za pár liber či balíčky VoIP telefonů v regálech Tesca hned vedle salátových hlávek. Rozdíl není jen v nabídce, ale i poptávce – lidé zkrátka považují za samozřejmé, že (z našeho pohledu) novinky jim usnadňují život. Nové technologie jsou přitom do společnosti vrostlé tak, že jim bez většího odporu podléhají i nově příchozí obyvatelé, kteří ve své domovině neměli důvod (byť dostupné) vymoženosti používat.

Typickým příkladem takového „late adopter“ je moje sestra. Spíše mírně pokročilý uživatel Internetu, doma sotva párkrát do měsíce napsala e-mail, obhlédla pár stránek a to bylo vše. Po přesunu na půdu hrdé monarchie náhle s nehranou samozřejmostí obchoduje na eBay, čile komunikuje e-mailem s domovinou a shání vybavení do bytu v místní komunitní skupině Yahoo pod názvem Freecycle, fungující jako bazar věcí, kterých se jiní lidé chtějí zbavit. Pořízení internetové telefonie je v jejich čerstvé domácnosti jen otázkou času.

Stačí snad přelet nad Kanálem k tomu, aby se z pasivního pozorovatele vzdálených online světů stal jejich aktivní účastník? Kdepak, jde jen o exemplární přiblížení oněch tří let, které je česká společnost (a její Internet) pozadu za vyspělým světem. V novém prostředí snadno převezmete užitečné návyky, jsou-li nejen přirozené, ale i užitečné všem ostatním kolem vás. A samozřejmě dostupné, bezpečné, ověřené.

Jaké šance má zvědavý nezasvěcený v Česku, chce-li si přínos Internetu vyzkoušet na vlastní kůži? Pokud sežene únosně drahé připojení, je poskytovatelem promptně varován, aby jej nevyužíval příliš, jinak brzo vyčerpá svůj datový limit. V bance dostane platební kartu, přičemž bude ujištěn, že s ní opravdu nelze (sic!) platit na Internetu. Na úřadě mu potvrdí, že opravdu může podávat daňové přiznání elektronicky, ovšem s přílohami bude muset dorazit osobně a elektronický podpis musí mít kvalifikovaný a žádný jiný. Z médií je plašen zprávami o stamilionech ztracených v pochybných internetových projektech a dotacích. Ze služeb, masově podporujících poptávku po připojení, se dočkal nanejvýš letos internetové televize, která však k využívání dalších součástí Internetu právě nevybízí (spíše naopak, snaží se svoji datovou podstatu co nejvíce maskovat). Čeští učitelé se dokáží v informačních technologiích sotva držet tři kroky za svými žáky.

Internetu se v Česku teprve učí důvěřovat jak většina obyvatel, tak i firem (investice do reklamy na Internetu jsou stále na chvostu reklamních výdajů, zatímco v jiných zemích už porazily např. rádio či outdoorovou reklamu).

Na českém Internetu už chvíli probíhá diskuse o podstatě Webu 2.0 a jeho významu pro rozvoj celého Internetu. Podle některých názorů dokonce bez Webu 2.0 český Internet zahyne. Ta debata je bezesporu zajímavá a výměna ideologických paradigmat bude jistě zdejší blogery a komentátory zaměstnávat ještě slušnou chvíli. „Tam venku“ však Internet mezitím opět poposkočí a nabídne nám k diskusi další koncept, který zatím jméno nemá. Je ale onou příčinou našeho zpoždění skutečně absence serverů jako Digg.com nebo YouTube? Přilákají na Internet neznalého člověka (s věkem nad 21) možnosti založit si svůj profil na MySpace (na Lidech) nebo donekonečna sledovat amatérská videa?

BRAND24

Obávám se, že náš problém nevyřeší weby jako Linkuj.cz, sebevíc novátorské mohou na českém webu být. Ostatně neví o nich (resp. o jejich anglofonních variantách) ani spousta britských uživatelů. Komunita lidí, kteří se o podobné projekty zajímá, je omezená a na webu už z větší části je. To, co nám chybí, jsou snadno pochopitelné a dostupné služby na pomezí reálného a elektronického světa, usnadňující život začínajícím uživatelům (umíte mimochodem jednoduše koupit online letenku?). Jednou z příčin tohoto neutěšeného stavu jsou jistě naše jazyková uzavřenost, ekonomické zpoždění dané politickou historií v regionu apod. Nelze však na ně svádět vše a i kdyby, měly by být pro nás spíše výzvou.

Rozetnout tento začarovaný kruh nebude jednoduché. Jaký recept napadá vás?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je ředitelem médií vydavatelství Internet Info. V letech 2005 – 2008 působil jako šéfredaktor serveru Lupa.cz. Vystudoval Fakultu informatiky MU a Fakultu sociálních věd UK. Online komunikaci se věnuje i na svém blogu www.alesmiklik.cz.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).