Hlavní navigace

Historie českého Internetu (7.)

14. 11. 2003
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

České radiokomunikace a.s. (dále budeme zpravidla používat název ČRa) byly transformovány do podoby akciové společnosti dne 1. ledna 1994 na základě vládou schváleného privatizačního projektu z bývalého podniku Správa radiokomunikací s.p. Základní změna na poli spojů však vstoupila v platnost již 1. dubna 1963.

Tehdy byly radiokomunikace jako samostatný telekomunikační obor odděleny od řídících článků státní správy působících na území tehdejšího Československa a dne 1. června 1968 vznikly dvě nezávislé radiokomunikační společnosti: Správa radiokomunikací Praha a Správa radiokomunikací Bratislava s působností na území České, resp. Slovenské republiky.

ČRa již z historických důvodů nabízely přenos dat pomocí radiových a radioreléových sítí, tedy principiálně vzduchem, zatímco SPT Telecom pomocí kabelů. Z toho také plyne skutečnost, že zatímco SPT Telecom měl přístup i k menším, domácím zákazníkům, ČRa byly zaměřeny výhradně na velkou klientelu, například obstarávají přenos televizního signálu.

Proto také vývoj v rámci Českých radiokomunikací nebyl dlouhou dobu pro další dění na českém Internetu tak důležitý, jako to, co se dělo v rámci SPT Telecomu. Na cenu a komfort služeb pro domácí uživatele neměly ČRa téměř žádný přímý vliv a situace se změnila až spolu se založením dceřiné společnosti Contactel.

Z hlediska strategického je ale důležité vzpomenout skutečnost, že se v roce 1996 staly majoritním akcionářem druhého GSM operátora, RadioMobilu, a postupem času svůj podíl snížily na cca 39 procent opcí uplatněnou Deutsche Telekom (druhý akcionář RadioMobilu).

Zmíněnou dceřinou společnost Contactel s.r.o. založily rovným podílem České radiokomunikace spolu s TeleDanmark počátkem roku 1999 a generálním ředitelem se stal Michal Čupa, bývalý vicepresident SPT Telecom pro služby a sítě. Michal Čupa patří mezi významné osobnosti ve světě českých telekomunikacích a více o něm bude řečeno v části věnované iniciativě Internet proti monopolu (IPM). Jeho dosazení do čela nové firmy se záhy ukázalo být šťastným rozhodnutím.

Společnost Contactel má na českém trhu poskytovat datové služby a služby spojené s užíváním Internetu. Záměrem nové společnosti je stát se provozovatelem a poskytovatelem veřejných telefonních služeb po uskutečnění liberalizace českého telekomunikačního trhu od roku 2001. Důležité na celé operaci je to, že Českým radiokomunikacím se založením společného podniku podařilo vyvázat se ze závislosti na protahované privatizaci a vytvořit akceschopnou jednotku, která mohla vyvíjet aktivní obchodní politiku i v době, kdy se privatizačním osudem zmítané ČRa nalézaly v nezáviděníhodném stavu. Managementu ČRa je ale zároveň s tím vytýkáno, že vláda byla pro privatizaci vmanévrována do nepříjemné pozice, kdy polovinu v perspektivním a zajímavém Contactelu vlastní TeleDanmark, zájemce o privatizaci ČRa a minoritní akcionář. V polovině roku 2001 ale TeleDanmark zůstává jediným z vážných zájemců o odkup Českých radiokomunikací, je ovšem ochoten zaplatit podstatně méně, než vláda požaduje. Řešení celé situace se před rokem 2002 neočekávalo. O Contactelu a jeho projektech bude pojednáno později.

V rámci spravedlnosti je ale třeba připomenout, že České radiokomunikace držely spolu s SPT Telecom státem garantovaný monopol na datové spoje, takže až do poloviny devadesátých let mohly pouze tyto dvě firmy pronajímat datové linky pro ostatní zájemce.

EuroTel, jeho monopol na datové sítě a X.25

Další společnost, která se na rozvoji Internetu v České republice podepsala, byl EuroTel, a tento jeho podpis byl zpočátku spíše negativní. Na druhou stranu je třeba poznamenat, že tu byly objektivní důvody. Společnost totiž koncem roku 1990 získala kromě licence na analogovou mobilní radiotelefonní síť NMT také pětiletou výhradní licenci na provozování veřejné datové sítě. A protože Internet není ničím jiným než veřejnou datovou sítí, měli v podstatě všichni komerční zájemci o Internet smůlu.

Jenže situaci v Československu po pádu komunismu na počátku 90. let nelze vidět optikou dnešní doby, a ani proces udělování licencí nebyl tak jednoduchý, jak je tomu dnes (pokud se i dnes o nějaké jednoduchosti dá mluvit). Je třeba si uvědomit, že telekomunikační služby tehdejšího Československa byly beznadějně zastaralé a na hony vzdálené potřebám oživující se ekonomiky. Jen seznam nevyřízených žádostí o přidělení telefonní stanice čítal hodně přes půl milionu zájemců a čekací lhůty v některých regionech přesahovaly deset let, v průměru se pak pohybovaly v řádu dvou tří let. Ještě horší ale byla situace ve sféře datové komunikace.

Datové služby byly v Jednotné telekomunikační síti (JTS, oficiální název klasické telefonní sítě provozované SPT Telecom) podporovány od roku 1972, kdy bylo umožněno používat přenosovou rychlost 300 bit/s. Tato přenosová rychlost může vypadat směšně, jenže v roce 1972 ani v západní Evropě rychlejší modemy neexistovaly. Datové služby se ale záhy začaly ubírat cestou veřejných datových sítí a opustily metodu živelného propojování počítačů od bodu k bodu pomocí modemů. Pro podnikovou sféru a zejména pro rozvíjející se bankovnictví byla existence veřejné datové sítě podmínkou nutnou pro rozumné zpracování elektronických dat a například pro rychle fungující mezibankovní účtování je existence datového propojení takřka holá nutnost. V mezifiremní komunikaci se delší dobu prosazovalo datové spojení na bázi protokolu X.25. Jenže vývoz technologií pro sítě X.25 v té době vyspělé státy embargovaly v rámci omezení COCOM.

COCOM (Coordinating Committee on Multilateral Export Controls) je mezinárodní organizace se sídlem v USA založená státy G7 po druhé světové válce za účelem regulace vývozu vyspělých technologií do států komunistického bloku. Dnes COCOM fakticky nahrazuje takzvaná Wassenaarská dohoda, jejímž signatářem je i Česká republika – embargovanými zeměmi již nejsou ani tak komunistické státy, jako spíše státy podporující terorismus nebo státy nerespektující lidská práva.

Až do 1. července 1995 nebylo v podstatě možno tyto služby poskytovat, a tak se jedinou alternativou stala síť NexTel společnosti EuroTel. Ta sice nabízela rozhraní pro odesílání zpráv do Internetu, k jednoduchému a intuitivnímu používání ale určena nebyla, a rovněž o ceně za její používání se nedalo říci, že by byla právě lidová. Koncem června 1995 kupuje NexTel společnost SPT Telecom, včleňuje ji jako svoji divizi, a tím také padá zmíněný monopol.

Když jsem na počátku minulého odstavce uvedl „v podstatě nebylo možno poskytovat“, znamená to, že existovaly výjimky. Jednou samozřejmě byla akademická síť CESNET – ta proto, že nešlo o veřejnou datovou síť, ale vlastně „vnitroakademickou síť“, na niž se monopol nevztahoval. Počátkem roku 1995, v době, kdy se monopol EuroTelu chýlil ke konci, se s nabídkou Internetu přidala i společnost CONet, pozdější EUnet, Internet.cz, KPNQwest a dnešní GTS. Ta všechny svoje zákazníky vedla jako členy sdružení – neprovozovala tedy veřejnou internetovou síť, ale internetovou síť pro členy sdružení. Naštěstí monopol EuroTelu padl dříve, než mohli právníci zkřížit zbraně.

BRAND24

Po prodeji NexTelu společnosti SPT Telecom opouští společnost EuroTel na dlouhou dobu internetové hřiště a plně se soustředí na výstavbu sítě GSM, což jí také přináší nemalé zisky. Na Internetu její jméno zaznamenáme v roce 1998, kdy nabízí svoje Mobile Office, službu připojení k Internetu pomocí mobilní sítí, a dále v roce 1999, kdy v létě představuje WAP, tedy něco jako Internet pro mobilní telefony.

Přesto není třeba se se společností EuroTel definitivně loučit. Její ambice jsou stále značné a s nadcházejícími sítěmi třetí generace se pozice mobilních operátorů na Internetu jen posílí. O významu sítí třetí generace bude ještě řečeno více v závěru tohoto seriálu.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor byl v letech 2008 – 2012 šéfredaktorem serveru Lupa.cz. Stál u zrodu řady projektů. Je spoluzakladatelem Energomonitoru, v CZ.NIC vedl projekt Turris. Je předsedou místní organizace Pirátské strany v Brandýse – Staré Boleslav.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).