V současné době je ve třetí fázi telefonické dotazování a probíhají praktické ověřovací testy – sbírání dat má skončit do konce června, poté bude následovat komplexní vyhodnocení výzkumu. Již nyní je však možné ze současných výsledků 11.500 telefonických rozhovorů vyvodit některé závěry, které agentura prezentovala. Pokud vás zajímá, na co všechno se v rámci telefonického průzkumu respondentů ptají, kompletní přehled otázek najdete na stránce projektu připravené pro BMI (otázky nezačínají hned na začátku stránky). Otázky mají pokrýt každou oblast v několika úrovních, od základní po nejvyšší.
Z výsledků tak bude patrné, jak si na tom Česká republika stojí jak v oblasti technologického vybavení, tak v oblasti znalostí a schopností obyvatel. Cílem MI ČR je, aby do konce roku 2006 dosáhla počítačové gramotnosti, přičemž za počítačově gramotného jedince je považován ten, kdo dosahuje ve všech šesti sledovaných oblastech alespoň základní úrovně. Problém výzkumu je, že pracuje s určitým věkovým vzorkem, nikoliv s celou populací, což výsledek zkresluje, a nelze tedy tyto hodnoty vztáhnout na celou populaci ČR, pouze na její část.
Musím také upozornit na statistické šetření, které provádí Český statistický úřad. Výsledky věnující se využívání informačních a komunikačních technologií v domácnostech a mezi jednotlivci za čtvrté čtvrtletí roku 2004 byly publikovány začátkem května a psali jsme o nich i na Lupě. Některé výsledky v obou výzkumech se poměrně výrazně liší, rozdíly budou dány asi především věkovou skladbou vzorku, zatímco agentura Stemmark pracuje v věkem 18–60 let, ČSÚ 15+ (tedy horní mez není dána). Z tohoto hlediska je nutné považovat výsledky ČSÚ za lépe vypovídající o faktickém stavu.
A nyní k praktickým výsledkům. Na prvním grafu je dostupnost IT technologií (tedy možnost využití, ať již vlastního zařízení, v práci, ve škole nebo jinde) – jak vidno, podle tohoto výzkumu je například počet mobilních uživatelů převyšující populaci ČR dán především více kartami na jednoho uživatele, neboť ještě 16 procent z celkového vzorku nemá mobilní telefon (ve vzorku byly zahrnuti pouze dospělí od 18 do 60 let). Počítač využívá 57 procent obyvatel a 49 procent využívá Internet, ať již na surfování, nebo jen na elektronickou poštu.
Potěšující je, že převážná část uživatelů má přístup k počítači doma, takže ho mohou lépe využívat jak v rámci rodiny, tak pro zábavu a podobně. Počítač a připojení k Internetu si tedy lidé domů pořizují pro praktické využití a zábavu i tehdy, pokud na něj nejsou „navyklí“ z práce. I dostupnost připojení k Internetu není podle tohoto průzkumu tak zlá, ovšem jak již bylo řečeno, minimálně kvůli rozdílným věkovým skupinám nelze tuto hodnotu poměřovat s údaji obvykle udávanými jinými státy.
Práce jako hlavní důvod používání počítače dominuje, k tomu můžeme přidat také využití pro školní potřeby, silné je ale také využití pro vyhledávání na Internetu a také pro zábavu (sledování filmů, hry).
Další dva grafy zobrazují využití Internetu – první nám říká, k čemu Internet používáme, a druhý, jaké konkrétní oblasti na Internetu sledujeme. Zajímavé je, že podle tohoto průzkumu nakupuje 19 procent populace a 16 procent používá Internet pro ovládání bankovního účtu. Tři procenta si pak přes Internet hledají partnery. Zajímavé je, že vlastní webové projekty má celkem šest procent zkoumaného vzorku…
Nyní se podívejme, co nám výzkum řekne o různých vydefinovaných skupinách. Na každém grafu vidíme rozdělení do šesti sledovaných oblastí se třemi úrovněmi znalostí (základní, průměrná, pokročilá). Za počítačově gramotného je považován ten, kdo je schopen zvládnout všech šest oblastí (podle definovaných otázek) alespoň na základní úroveň. V současné době je podle průzkumu udávaná počítačová gramotnost 26 procent populace v daném věkovém rozmezí. Je však možné, že toto číslo ještě lehce klesne, pokud bude zahrnuta revize na základě praktických testů.
Nejlépe je na tom skupina nazvaná „surfeři“, ta vysoce překračuje průměr populace v gramotnosti, je samozřejmě nejlépe vybavena počítači a přístupem k Internetu, nikoliv překvapivě zde dominují muži mladého věku.
Zajímavé je porovnání úředníků a učitelů na základních a středních školách – úředníci jsou na tom s počítačovou gramotností lépe než učitelé, ač mají průměrně nižší vzdělání, velkým faktorem tu však je věk učitelstva (obě skupiny samozřejmě průměr populace převyšují). S tímto si tedy na využití IT ve výuce (nikoliv na učení o počítačích) ještě asi chvíli počkáme.
Naproti tomu vysokoškolští kantoři jsou na tom o dost lépe, což je vidět na grafu, který zobrazuje počítačovou gramotnost dle profesí. Nejlépe jsou na tom specialisté, překvapivě dobře si vedou pracovníci ozbrojených složek a hasiči, dělnické profese jsou na druhou stranu pod celkovým průměrem.
Určitou perličkou je nejoblíbenější předmět – zde je nastejno tělocvik a matematika u průměru populace, ovšem u počítačově gramotných jasně vede matematika nad tělocvikem, a obecně jsou více v oblibě vědy a jazyky.
Ověření reality
Určitou verifikací, nakolik jsou odpovědi jednotlivých respondentů přesné a nakolik přeceňují a nebo naopak podceňují své schopnosti při telefonických rozhovorech, jsou zmíněné praktické testy, které potvrdí či naopak vyvrátí předpoklady. V některých případech tak uživatel přijde o iluze, neboť to, co „na papíře“ zvládá, v praxi již neumí, v jiných případech si naopak může zvednout sebevědomí, když se považuje za naprostého laika a dokáže více, než předpokládá.
Například v oblasti ovládání PC byly praktické výsledky vždy horší než předpokládané – zatímco nalezení souboru nedělalo zas tak velký problém a rozdíl oproti předpokladům byl malý, instalaci aplikace nezvládla takřka polovina z těch uživatelů, kteří předpokládali, že to umí.
Kam s tím?
Popsané výsledky jsou pouze velmi malou částí celkových dat, resp. možných pohledů na tato data – díky poměrné rozsáhlému dotazování na velkém vzorku se dá „vytáhnout“ mnoho různých souvislostí a výsledků. Zajímavá na průzkumu je jeho konfrontace s realitou – předpokládané schopnosti jsou následně ověřeny v praxi, díky čemuž budou výsledky přesnější.
Otázkou je přesné praktické využití tohoto výzkumu. Výsledky zahrnují pouze část populace 18–60 let, tedy to, co se obvykle považuje za produktivní věk. Zde samozřejmě má největší smysl sledovat tyto parametry, u dětí a mládeže se dá dlouhodobě předpokládat poměrně strmý nárůst schopností (byť samozřejmě ne každý má „nadání na počítače“). Bohužel odstřižením populace nad 60 let, která by samozřejmě výsledky ještě dále snižovala, znamená určitý výraz rezignace na vzdělávání této části obyvatel. Z hlediska ekonomické prosperity státu samozřejmě je nejdůležitější vzdělávání produktivní části populace, ovšem zanedbání části společnosti se může vymstít. Digital divide není jen prázdný pojem a nůžky rozdílů se nerozevírají jen napříč profesními skupinami, ale především věkovými.
