Hlavní navigace

Jak regulovat: pod pokličkou, nebo otevřeně?

27. 4. 2005
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Nový zákon o elektronických komunikacích, který nabývá účinnosti v neděli 1. května, zásadně mění způsob regulace. Už by nemělo být možné, aby regulátor z ničeho nic vydal hned pět rozhodnutí najednou, jako blesk z čistého nebe. Nově bude muset svá významnější rozhodnutí nejprve konzultovat s veřejností a pak je také náležitě zdůvodňovat.

Minule jsme si zanalyzovali dopad nového zákona o elektronických komunikacích, který nastupuje na místo dřívějšího telekomunikačního zákona, ze širšího pohledu. Dnes se podrobněji zaměříme na to, co z nového zákona plyne pro Český telekomunikač­ní úřad.

Asi nejvýznamnějším dopadem nového evropského regulačního rámce, který je do českého právního řádu transponován právě novým zákonem o elektronických komunikacích (zákonem č. 127/2005 Sb. [PDF, 707 kB]), je nová filosofie regulace jako takové. Ta má být nově aplikována pouze tam, kde nejsou ještě vytvořeny podmínky k tomu, aby si trh vystačil sám, resp. pouze s obecnými pravidly hospodářské soutěže (a pod dohledem Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS)). A i tam, kde si trh ještě nedokáže poradit sám, musí regulace směřovat k tomu, aby časem už nebyla zapotřebí. Navíc každé závažnější regulační rozhodnutí bude muset být konzultováno s dotčenými subjekty a ta nejzávažnější dokonce i s Evropskou komisí.

Součástí celé této koncepce je i představa o tom, jak se potřebnost regulace bude posuzovat. Nikoli za celý trh elektronických komunikací jako takový, ale „po částech“, resp. po dílčích trzích. Přesněji po takových dílčích trzích, které jsou shledány významnými, resp.. „relevantními“. Proto se o nich také hovoří jako o tzv. relevantních trzích.

Počet relevantních trhů není apriorně uzavřen tak, že by jej nebylo možné měnit. Evropská unie navrhla určitý základní výčet [PDF, 24 kB] osmnácti „relevantních trhů“, který si členské státy mohou upravit. Příslušné změny pak ale musí být schopny vůči EU vyargumentovat, neboli náležitě zdůvodnit a své stanovisko obhájit.

Z doporučených 18 relevantních trhů je sedm maloobchodního (retailového) charakteru, tedy takových, které se týkají služeb poskytovaných přímo koncovým zákazníkům, a jedenáct velkoobchodních.

Mezi sedmi „retailovými“ trhy jich je šest orientovaných na základní telefonní služby pevných sítí a sedmý se týká minimálního rozsahu pronajatých okruhů. Všechny určitým způsobem navazují na dosavadní princip tzv. univerzální služby a jejich vymezení se také odvolává na direktivu o univerzální službě.

Zajímavějších je jedenáct „velkoobchodních“ trhů. Mezi nimi jsou mj.:

  • velkoobchodní zpřístupnění účastnických vedení (jinými slovy: zpřístupnění místní smyčky jako velkoobchodní služba),
  • velkoobchodní širokopásmový přístup (definovaný jako tzv. bitstream, neboli přístup k datovému toku – o který je nyní spor v souvislosti s projednáváním novely telekomunikačního zákona).

Analýzy relevantních trhů

Pro každý relevantní trh, ať už jich bude 18, či jiný počet, musí být nejprve provedena podrobná analýza (analýza relevantního trhu). Ta by pak měla dát odpověď na to, zda je příslušný relevantní trh již dostatečně rozvinutý a existuje na něm dostatečná konkurence na to, aby se již dokázal rozvíjet sám, bez regulačních zásahů.

Český regulátor má podle nového zákona celkem devět měsíců (od jeho účinnosti, tj. od 1. května 2005) na to, aby relevantní trhy vymezil a provedl jejich analýzy. Existují ale názory, opírající se hlavně o zahraniční zkušenosti, které tvrdí, že regulátor tento termín nestihne a analýzy relevantních trhů se protáhnou.

Pokud analýza ukáže, že příslušný relevantní trh již je dostatečně rozvinutý a konkurenční (podle dikce zákona „efektivně konkurenční“), regulátor již do něj nebude zasahovat. V opačném případě musí regulátor určit subjekty „s významnou tržní silou“, kterým pak může uložit určité konkrétní povinnosti, včetně cenové regulace. To vše by měl stihnout do 12 měsíců od účinnosti nového zákona. Klíčové ale bude to, do kdy se mu podaří provést analýzy relevantních trhů.

Jiný způsob regulace – otevřenost a transparence

Pokud analýzy relevantních trhů ukáží, že ještě existuje potřeba regulovat, regulátor bude moci ukládat konkrétní regulační opatření subjektům s významnou tržní silou. Svá rozhodnutí však bude muset nejprve konzultovat se všemi „dotčenými subjekty“, kterými jsou obecně

osoby, jejichž práva, povinnosti nebo zájmy mohou být opatřením přímo dotčeny, zejména sdružení koncových uživatelů a spotřebitelů, včetně zdravotně postižených, sdružení výrobců a podnikatelů zajišťujících sítě nebo poskytujících služby elektronických komunikací anebo správní úřady".

Cílem konzultací přitom je:

získání připomínek, stanovisek a názorů dotčených subjektů k návrhu opatření.

Regulátor bude muset nejprve zveřejnit návrh opatření, které se chystá uložit, a otevřít k němu veřejnou diskusi „na diskusním místě, které umožňuje dálkový přístup“ (mělo by se jednat o www stránky úřadu). Současně vydá „výzvu k uplatňování připomínek“. Dotčené subjekty pak budou mít standardně měsíc na to, aby své připomínky vznesly (tato lhůta však může být zkrácena na pět dnů).

Regulátor bude následně povinen vyhodnotit veřejnou diskusi a vypořádat připomínky, a to do jednoho měsíce od konce termínu pro podávání připomínek.

Kromě této diskuse „před“ vydáním samotného opatření bude regulátor povinen se chovat transparentně také při vydávání samotných rozhodnutí, včetně tzv. opatření obecné povahy. Již nepostačí rozhodnutí pouze ve smyslu „bude to tak a tak“, ale nově bude regulátor muset říkat i „proč“ a „jak“ ke svému rozhodnutí dospěl. Zákon mu totiž přikazuje

náležitě odůvodnit opatření obecné povahy a rozhodnutí, včetně rozhodnutí o ceně.

V současné době již existuje návrh pravidel vedení diskuse (pro vedení konzultací s dotčenými subjekty na diskusním místě). Fakticky ale tento návrh jen přejímá to, co regulátorovi tak jako tak ukládá zákon. Nad jeho rámec jde snad jen konstatování toho, že připomínky bude možné podávat písemně přímo Českému telekomunikačnímu úřadu (ČTÚ), elektronicky přes jeho e-podatelnu, a konečně i přes formulář na jeho webu.

Univerzální služba nově

Nově bude od 1. května řešena také tzv. univerzální služba coby „základní sada telekomunikačních služeb“, která by měla být dostupná každému. Patří sem pevná telefonní linka, telefonní seznamy, veřejné telefonní automaty, informace o číslech v pevné síti, telefony pro zdravotně postiženě a také možnost splácet zřízení pevné linky, možnost „bezplatného selektivního zamezení odchozích volání“ (bude se určitě hodit proti dialerům) a také bezplatné položkové vyúčtování ceny pro spotřebitele. Tím se podle definice v zákoně rozumí „bezplatné vyúčtování ceny obsahující rozpis jednotlivých volání“. Součástí univerzální služby naopak není přístup k Internetu.

Až dosud přitom byla univerzální služba (jako celek) chápána jako povinnost a ukládána jedinému subjektu – Českému Telecomu. Nově bude univerzální služba rozdělena na dílčí oblasti a koncipována jako právo, o které budou poskytovatelé (operátoři) soutěžit v rámci výběrových řízení. Pouze v případě, kdy se nikdo nepřihlásí, bude regulátor moci uložit poskytování univerzální služby jako povinnost některému ze subjektů s významnou tržní silou.

Určitou změnou prošlo také hrazení ztrát z poskytování univerzální služby. Stále se předpokládá, že z poskytování univerzální služby může vznikat ztráta. Při jejím výpočtu se ale nově berou v úvahu nejen „minusy“, ale také „plusy“ – zohledňuje se například i přínos, který operátorovi vzniká z titulu poskytování univerzální služby. Zachován zůstává také kritizovaný institut fondu univerzální služby, do kterého na ztrátu přispívají obecně všichni operátoři (s ročními výnosy vyššími než 10 milionů korun).

Z tohoto způsobu hrazení ztrát jsou ale nově vyňaty služby poskytované zdravotně postiženým a dále „osobám se zvláštními sociálními potřebami“ a „osobám s nízkými příjmy“. Těm je poskytovatel hlasových služeb v rámci pevné služby povinen poskytovat „zvláštní ceny“, které nebudou příslušné uživatele „omezovat ve využívání všech dostupných služeb elektronických komunikací poskytovaných jinými podnikateli“. Ztrátu z takovýchto speciálních (nižších) cen pak bude hradit přímo stát prostřednictvím regulátora.

BRAND24

U zdravotně postižených si to dovedu představit, půjde asi o obdobu současného tarifu Special a o speciální koncová zařízení. Ale co pro „osoby s nízkými příjmy“? To bude nějaký státem dotovaný tarif pro chudé? Hranici chudoby, resp. vymezení osob s nízkými příjmy (i se zdravotním postižením) má podle zákona vláda provést svým nařízením.

Dobře, když už stát chce dělat něco takového, proč to dělá právě tímto způsobem? Proč zavádí takovéto kamuflované „dávky na telefon“ a jejich přidělování fakticky svěřuje do rukou telekomunikačním operátorům (vlastně jen jednomu operátorovi)? Vždyť vedle toho platí ještě celý rozsáhlý aparát resortu práce a sociálních věcí, který dávky také přiděluje, zkoumá jejich oprávněnost atd., a je na to také náležitě vybaven. Tak proč to raději stát neřeší standardním způsobem, tedy v rámci sociálních dávek? Takto to navíc omezuje konkurenci mezi operátory na trhu.

Očekáváte, že rozhodnutí regulátora budou kvalitnější?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).