Hlavní navigace

Jakub Nešetřil: Pojďme z Česka udělat programátorskou velmoc

27. 6. 2012
Doba čtení: 10 minut

Sdílet

V Londýně registrovaná pražská firma Apiary.io není ještě ani rok stará a tvoří ji tři lidé. Investoři ji ocenili na milion dolarů.

Příjmení Nešetřil při shánění peněz na rozvoj nevadí. Jeho nositel sice žije a tvoří v Praze, hlavní pro něj ovšem jsou anglicky mluvící trhy. Patří k nemnoha českým internetovým podnikatelům, kterým se podařilo zaujmout i zahraniční investory. Loni absolvoval britský akcelerátor Springboard, kde se mu podařilo navázat důležité kontakty. Také proto se zařadil mezi nejrespektovanější postavy zdejší startupové scény. Navzdory tomu, že málokdo rozumí tomu, co přesně jeho startup dělá.

Co přesně tedy váš startup Apiary.io dělá?

Aplikace, které dnes firmy nabízejí na internetu, čím dál tím častěji obsahují API. To je rozhraní, které umožňuje jiným internetovým programům se k nim připojit a využít jich. My pomáháme firmám vyvinout API rychleji, starat se o něj a pomáháme taky uživatelům, aby pro ně využívání API bylo snazší.

Na začátku června jste byl tři týdny v San Francisku, cestou jste se zastavil v Londýně. S jakými investory jste se setkal a jaké podmínky zájemcům o investici nabízíte?

Investory už máme, ale to neznamená, že s hledáním končíme. Role CEO ve startupu je mluvit s investory permanentně. Ať už v danou chvíli máte o investici zájem, nebo jen o udržujete kontakty a zjišťujete, jaké jsou na obou stranách možnosti a příležitosti.

Na konci minulého roku jsme uzavřeli investici, se kterou jsme extrémně spokojení. Byla od skupiny andělských investorů primárně z Ameriky a z Británie. Dohromady investovali v počáteční „seed“ fázi 120 tisíc dolarů.

Nejdůležitější z nich je Esther Dyson, z té máme obrovskou radost. Věhlasná americká investorka, která investovala v Čechách do všech tří startupů Romana Staňka, do NetBeans, do Systinetu i do GoodData, a potom také do Credo Ventures Jestli se nepletu, jsou to její jediné investiční počiny tady v Čechách. Je to pro nás velký závazek být také tak dobří.

Kromě toho tam máme několik britských investorů z prostředí kolem Springboardu. A tady v Praze spolupracovník Lupy Pavel Čurda. Seznámili jsme se, protože se velmi zajímal o APIs a organizoval API Mashup Contest.

Jaký podíl v Apiary investoři za 120 tisíc dolarů dostali?

Přemýšlím, jestli je to zveřejnitelné… Můžu asi prozradit, že to bylo okolo patnácti procent.

To znamená, že hodnota Apiary byla v době investice kolem milionu dolarů?

Ano, na konci loňského roku byla lehce pod milion dolarů. 

A teď?

To je zatím předčasné. Rozhodně bych to neříkal do článku.

S jakými investory tedy teď jednáte?

Zatím nejednáme, teprve si s nimi začneme povídat, oťukávat se. Tady v Čechách si samozřejmě povídáme s Credo Ventures. Jinak se bavíme hlavně s britskými a americkými investory. 

Jak se takové turné organizuje? Ozývají se vám investoři během roku sami? Oslovujete vy je?

Nejlepší je, když nás uvede nějaký společný známý, někdo, komu investor věří. Zvlášť když je to úspěšný investor či podnikatel, který řekne: tady je zajímavý projekt, lidi, kteří za ním stojí, jsou chytří a já jim věřím. Tím získáme u investora úplně jinou pozornost a připravíme si půdu pro další jednání mnohem lépe, než kdybychom rozesílali e-maily se svými nápady.

Pro investory je často obtížné rozumět tomu, co přesně startup dělá…

…v případě Apiary mě to nepřekvapuje.

Náš startup je opravdu hodně technologický, pro neprogramátory je těžké ho pochopit. Investoři obvykle investují do několika různých oblastí a nemohou být experty na všechno. Často hledají externí validaci – někoho, komu věří, kdo jim řekne, že to technologicky dává smysl. Nebo někoho, komu věří, a kdo se taky rozhodne investovat do stejného startupu.

V čem je pro firmy jednodušší vyvíjet API s vaší pomocí, než když si ho od začátku programují samy?

Vývoj API obnáší velký díl opakující se rutinní práce. Ta se dá do značné míry zautomatizovat. Jde hlavně o dokumentaci, tedy o popis toho, jak API funguje, o jeho testování a o poskytování služeb třetím stranám. Pomůžeme jim zjistit, kde dělají chyby a proč jim API nefunguje, jak si představovali.

Tyto tři složky, tedy podporu pro uživatele, dokumentaci a automatické testování integrujeme do jednoho produktu.

Jak vás napadlo, že by o něco podobného mohl být na trhu zájem?

Vzešlo to z reálných problémů, na které jsme narazili, když jsme pracovali v GoodData. Potom jsem obešel několik firem, s nimiž GoodData spolupracovaly, a ptal jsem se jich, jaké nástroje pro vývoj API používají oni. A všichni měli stejnou odpověď: Nic. Všechno si stavějí na koleně pokaždé znovu. To nám přišlo velmi zvláštní, protože velké části těch nástrojů jsou společné, bez ohledu na to, co přesně která firma dělá.

Máte tedy nějakou konkurenci?

Několik firem se v podobné oblasti pohybuje. Přesně to, co děláme my, ale zatím nikdo jiný nenabízí. Dvě největší firmy, které se v tomto segmentu pohybují, jsou Mashery a Apigee. Obě jsou staré šest nebo sedm let.

V tomhle odvětví to znamená, že jsou to velké, zavedené, tradiční firmy. Technologie se od té doby výrazně posunula – a jim ujel vlak. To, co nabízejí, už dnes pro nově vznikající internetové aplikace není adekvátní. Čas hraje v náš prospěch. V příštích letech se bude jejich trh stále zmenšovat a náš zvětšovat.

Je pro konkurenci složité vyvinout vlastní řešení pro REST API? Vy jste to s miniaturním týmem a minimálními náklady zvládli velmi rychle.

Tohle je první otázka, kterou jsem položil Romanu Staňkovi, když jsem nastupoval jako první zaměstnanec do GoodData. Pokud datovou analytiku dělají kolosy jako IBM a Oracle, proč si myslíte, že je malý startup z Prahy dokáže předhonit? Odpověď na to je obsažena ve známé knížce Innovator's Dilemma. Když má zavedená firma úspěšný produkt, který jí vydělává ročně desítky milionů dolarů, mermomocí se ho drží. Je těžké hledat nové cesty, protože to často znamená konkurovat svému vlastnímu řešení, které už funguje a vydělává.

Proto se v informačních technologiích roztáčí kolotoč startupů, kterým se daří rozbíjet zavedené monopoly a přicházet s konkurenceschopnými produkty, ačkoli mají stokrát nebo tisíckrát méně lidí a kapitálu. Jejich výhodou je právě to, že nemají žádný už fungující produkt, na jehož obranu by se soustředily. Proto jsou startupy připraveny dělat odvážná rozhodnutí, jakých už velcí hráči schopní nejsou.

Kolosy si ale mohou také v klidu počkat, až si se svým nápadem nabijete ústa. A pokud uspějete, vaše řešení okopírují nebo vás koupí.

Kopírování se nebojím, vyvíjíme rychleji než oni! A koupi za správnou cenu se možná časem nebráním.

Ve firmě jste tři programátoři. Jak je možné, že vyvíjíte rychleji než společnosti, které disponují armádami programátorů?

Vývoj software má zvláštní dynamiku a víc lidí neznamená nutně rychlejší pokrok kupředu. Když se ostře soustředíte na jeden konkrétní problém a máte skvělý malý tým, postupujete mnohem, mnohem rychleji než velký tým.

Představte si, že vezmete tým lidí, svážete je za nohy k sobě a postavíte na start 100m sprintu. A vedle nich závodí jeden člověk. Kdo myslíte, že vyhraje?

Kde je ta hranice, kdy se ze startupu začne stávat nepružný moloch?

To hodně závisí na stylu vedení. Dynamika se vytrácí, když firma začne zavádět několikastupňový management. Často to bývá kolem několika desítek zaměstnanců – tam začíná velmi záležet, jak se firmě podaří rozdělit práci na samostatné týmy a dát jim velkou svobodu (a zodpovědnost).

Pamatujete si ještě ten okamžik, kdy něco nefungovalo, vy jste se naštval a rozhodl se, že na řešení tohoto problému založíte firmu?

Pamatuju si přesně to místo, ten oběd, při kterém se to stalo. Účastnili jsme se jednoho hackathonu NodeKnockout, to je osmačtyřicetihodinová soutěž v non-stop programování. A přemýšleli jsme o tom, co bychom tak chtěli za víkend naprogramovat. V té době jsme právě s tvorbou API v GoodData hodně bojovali. A říkali jsme si tenkrát: nebylo by hezké, kdyby to za nás někdo udělal automaticky?

Za víkend jsme udělali prototyp – a soutěž jsme s ním mezinárodně vyhráli.

Jak to bylo dál?

Poté co jsme se hackathon vyhráli jsme dali projekt na několik měsíců k ledu. Když nám ale pořád chodily emaily od lidí, co měli o Apiary zájem, tak jsme se rozhodli, že bychom to opravdu zkusili rozjet jako samostatnou firmu, tak jsme se s ním přihlásili do několika akcelerátorů.

O tom se dost mluvilo – že jste odmítli účast ve slavném americkém Y Combinatoru a raději šli do Londýna.

Pozvali nás na poslední kolo pohovoru přímo do San Franciska: Přileťte, my si s vámi ráno promluvíme a večer vám řekneme, jestli další den nastupujete na tři měsíce, nebo ne. Ale pohovor byl naplánovaný na stejný den, kdy jsme už ve Springboardu museli nastoupit. Takže to bylo buď a nebo. My jsme si řekli, že potřebujeme firmu rozjet a je jedno, jestli to bude v Londýně nebo v San Francisku.

Jak chcete služby Apiary.io prodávat?

Je to klasická internetová služba, prodává se ve formě měsíčního předplatného. Snažíme se nastavit obchodní model tak, aby z počátku, kdy programátoři API vyvíjejí, byla celá služba zdarma. A ve chvíli, kdy se začne API aktivně používat a nabízet externím zákazníkům, začne se využívat i druhá polovina našeho řešení, která spojuje oba týmy dohromady. V tom momentě přecházíme na placený model.

Kolik měsíční předplatné stojí?

Veřejný ceník ještě nemáme, protože pořád hledáme správnou cenovou hladinu. Řádově to budou stovky dolarů za měsíc. Víme, že s tím v příštích šesti měsících budeme hýbat, hledat ekvilibrium. 

Když ještě neznáte cenu, máte už nějakého platícího zákazníka?

Právě podepisujeme jednu velkou smlouvu (rozhovor se uskutečnil 21. května – pozn. red.) Máme stovky klientů, které našich služeb využívají a nejsou to žádní naši známí. Jsou to firmy z celého světa: z Ameriky, ze Švýcarska, z Nového Zélandu… V Čechách máme velmi úzké vztahy s GoodData. S nimi i s několika dalšími zákazníky máme rozjednané smlouvy ve velmi pokročilém stádiu.

Ocenit virtuální komodity není jednoduché. Je nějaké vodítko, kterého by se člověk při posuzování ceny nehmatatelných věcí mohl držet, nebo se prostě musí zkoušet, co zákazník vydrží?

Na trhu vidím, že cena služby není hlavní kritérium které firmy při rozhodování používají. Já jim nabízím vyšší produktivitu programátorů, kteří stojí měsíčně tisíce dolarů. Potom pro ně otázka, jestli budou platit 200, 400 nebo 600 dolarů, není až tak podstatná.

Hlavním kritériem je tedy produktivita programátorů. Proto i my hledáme cenu, kterou má naše služba nyní. V budoucnu se to možná bude dále měnit.

Snažím se ocenit hodnotu, kterou klientům přinášíme. Přepočet na ušetřené zaměstnance je samozřejmě nepřesný, v každé firmě se zaměstnanci chovají jinak. Ale základní vodítko to je.

Budete mít jiné ceny tady a v Americe?

To určitě ne. Ceník bude globální. V našem zájmu je najít pár českých zákazníků hlavně z toho důvodu, že se od nich lépe sbírají reakce. Bývají upřímnější. Dá se za nimi zajít, popovídat si, zjistit, kde jsou problémy. U zákazníka, který je posunutý o devět časových pásem a mluví jiným jazykem, je to složitější. Pomalu je problém domluvit termín konferenčního hovoru, abyste byli oba vzhůru. 

Náš primární obchodní cíl je ale Amerika. Lokalizaci našeho produktu už vůbec neplánujeme.

Ve stejné době, kdy jste se rozhodl odejít z GoodData a založit vlastní firmu, jste také založil rodinu a začal stavět dům. Každá z těch tří věcí může člověka vytížit na 100 procent. Jak to zvládáte?

BRAND24

Náhodou se to tak sešlo, nebylo to záměrné rozhodnutí. Ale říkám si, že se alespoň nenudím. Dělat dvě zároveň je husarský kousek, dělat všechny tři znamená, že jedna z nich se musí pokazit. Doufám, že jestli se něco pokazí, bude to ta rekonstrukce domu. Zbytek by mě mrzel.

V příštím pokračování rozhovoru se mimo jiné dočtete: Proč Jakub Nešetřil odešel z místa šéfa vývoje v nejlépe rozjetém českém startupu GoodData? Jak se české podmínky pro startupy liší od těch britských a amerických? A co by Jakub poradil ministerstvu průmyslu a obchodu, chce-li z Česka udělat programátorskou velmoc?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Novinář. Zajímá se o digitální technologie a pozoruje, co s námi dělají. | LinkedIn | Twitter

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).