Hlavní navigace

Jiří Hlavenka: Jak restrikce nezkultivovaly české internetové diskuse

26. 9. 2013
Doba čtení: 14 minut

Sdílet

Slovo není jen tak něco, co lze libovolně vypouštět s tím, že to nezanechává žádné následky, že to je přece jen „zvuk“. Rozdíl mezi slovem a (fyzickým) činem je menší, než se zdá.

Před rokem až dvěma probíhalo v českých internetových médiích k omezování dosud velmi volných pravidel u diskusí pod články. Dřívější praxe téměř neomezeného vkládání příspěvků s tím, že byly sem tam a se zpožděním promazávána jen ta největší zvěrstva, byla nahrazena různými úrovněmi restrikce: zřejmě největší na Novinky.cz (jen lidé s písemnou, „papírovou“, nikoli elektronickou registrací), menší na iDnes.cz a dalších médiích (elektronická registrace), případně nahrazení proprietárního diskusního fóra facebookovými thready u Aktuálně.cz.

O tomto tématu se dost psalo i diskutovalo (Vychovali jste obludu a ta vás sežrala, případně Odpovědnost provozovatelů za obsah diskusí). I když jde „jen“ o čtenářské diskuse někde pod články, je to věc nemálo důležitá – jednak už svým rozměrem (výjimkou dříve nebylo mnoho tisíc příspěvků a desítky tisíc čtení), ale i dalšími dopady, které zmíním dále.

S rozumnou lhůtou roku, až se prach usadil, se podívejme, co tyto restrikce způsobily; prozkoumejme tři zřejmě nejvýznamnější domácí média Novinky.cz, iDnes.czAktuálně.cz (pro další významná média, jako jsou např. České noviny nebo IHNED.cz platí ale podobně). Zobecnění samozřejmě nebere ohled na to, že každý článek i diskuse pod ním je zcela jiná, přesto se ale o ně pokusím:

  • Množství celkových diskusních příspěvků o něco pokleslo, o trochu více na Novinkách, kde „papírová“ registrace skutečně odrazuje, na iDnes.cz asi ke změně moc nedošlo, nejméně obsáhlé jsou pak diskuse na Aktuálně.cz, zřejmě vlivem použité facebookové technologie (je sporné, zda toto bylo ze strany provozovatele moudré rozhodnutí)
  • Už se nesetkáme s vysloveně nepřijatelnými příspěvky typu „Cikáni do plynu“, pokud ano, jsou (zřejmě) provozovatelem promptně smazány. (Mazány byly i dříve, někdy to tam viselo chvilku, někdy ale delší dobu)
  • Ke zkultivování diskusních fór ale vůbec nedošlo, ba zdá se, že se tyto diskuse z dřívějšího mixu přijatelných, obohacujících na jedné straně a nenávistných, jalových příspěvků (ty druhé vždy převažovaly) zmodifikovaly do podoby, kdy v nich cenné a obohacující příspěvky najdete velmi málo. Technické provedení diskusního fóra na Novinkách pak diskusi zcela znemožnilo, což je jev v médiích v relativně normálních demokraciích mimořádně neobvyklý.

To, co je pod většinou článků na uvedených médiích se tak po restrikcích a regulacích zmorfovalo do útvaru, o kterém umím říci jen toto: nevím, co to je, ale diskuse to nejsou. Neblahým následkem ale také je, že lidé, kteří chtěli k článku přidat pečlivě vytvořený, slušný a vyargumentovaný názor a kteří tak dříve činili, a kteří byli ochotní vést s oponenty kvalitní diskusi, se znechucením přestali, když jednak viděli, v jakém „sousedství“ se nalézají, případně když si přečetli vulgární a nenávistné odpovědi na své příspěvky.

Panoptikum oblud a hrůz

Proveďme si s vědeckou věcností kategorizaci „příspěvků“, které se v těchto médiích s největší frekvencí vyskytují:

  1. Je to hrůza, hnus, chce se mě blejt. (K čemukoli).
  2. Kalousek (možné i jiné jméno) by měl viset (sedět v kriminále, být vykastrován atd.). (Univerzální příspěvek. Možno použít k libovolnému tématu, například k vylovení lodi Costa Concordia, k předpovědi počasí atd.)
  3. Peake je peacha a jiné vskutku zaumné a ostrovtipné hříčky s příjmením dotyčné. (Varianty na jiná jména jsou rovněž možné a v budoucnu jisté, např. Schwarzenberg-Šláfenberk a podobně).
  4. Zavřel bych ho, až zčerná. (Všude, kde je někdo jmenován)
  5. Kolik kdo novináři za tento článek zaplatil? (Popř. jiné osobní výpady vůči autorovi nebo jinému přispěvateli)
  6. Naši cikáni (hnědoobčané, hnědočeši, „naši nepřizpůsobiví“ atd.) … (následují různé „jakože úzkostlivě politicky korektní, však ale všichni víme co mám na mysli“ rasistické výpady)
  7. Žijeme ve zdevastované, spálené, rozkradené zemi, lidé probuďte se, než bude pozdě, kdy vyjdeme do ulic (a tak dále a tak dále)
  8. To byl asi dobrej matroš, co jsi ráno hulil, ze kterého ústavu tě pustili, tak a ještě jednu a půjdeme si dědo zas lehnout (a tak dále, použitelné jako univerzální reakce diskusnímu oponentovi).
  9. TEXTY PSANE KAPITALKAMI S DVACETI VYKRICNIKY!!!!!!!!!!?!!!!!!!!

Nechci tvrdit, že se zajímavé diskusní příspěvky nevyskytují vůbec. Nejlepší z uvedených je zřejmě iDnes.cz, ale i zde se jeden-dva kvalitně vypracované příspěvky schovávají v hromadě nijak nepřínosného odpadu různých výkřiků a ataků.

Zajímavá je ještě jedna charakteristika: počet diskusních příspěvků je, pokud srovnáváme s online médii západního světa (USA, Británie, Německo) velmi velký. I po restrikcích, které činí diskutování u nás podstatně obtížnějším než na světových médiích, jsou počty příspěvků obrovské. Světová média s o řád až dva vyšší čteností mají průměrně pod článkem pár desítek příspěvků, u nás jsou to stovky a někdy i tisíce. Proslulý Slashdot.org, což je diskusní server, má průměr okolo stovky příspěvků. Zlomyslně možno říci, že čím méně umíme skutečně diskutovat, o to lépe a hojněji umíme pokřikovat.

Zcela novou laťku v pokřikování nastavily právě Novinky.cz, tedy firmy Borgis a.s. a Seznam a.s. Zde už vůbec nejde o to, aby někdo vyargumentoval svůj názor a jiní čtenáři s ním polemizovali a diskutovali, ale o to, kdo nasbírá kolik lajků ke svému výkřiku. Kdo jich nasbírá nejvíc, je dokonce Novinkami vyzdvižen a dán na první místo, získá zlatou medaili, a kdo má naopak nejvíce negativních, je rovněž vyzdvižen jako odstrašující příklad. 

Na Novinkách není ani technicky možné tvořit běžné diskusně-argumentační thready, tedy reagovat na příspěvek někoho jiného, a ostatně Novinky se už ani netváří, že o nějakou diskusi jde, když prostě vyzývají čtenáře k „přidání vlastního názoru“. I díky technickému systému diskusního fóra to na Novinkách vypadá jako na demonstraci, kde se nediskutuje a nemluví, ale jen křičí. Přitom se domnívám, že tento systém byl zaveden s bohulibým záměrem diskusi kultivovat, tedy vyzdvihovat „oceňované“ diskusní příspěvky. Dopadlo to ale zcela opačně, Seznamu to však viditelně nevadí, neb systém nemění.

Porušování zákona nikomu nevadí?

Je zajímavé, jak nikomu – a vydavatelům těchto médií zejména! – nevadí, že nemalá část těchto příspěvků porušuje platné zákony v ČR. Příspěvků, ve kterých jejich autoři vyhrožují usmrcením či způsobením těžké fyzické újmy (par. 353 trestního zákoníku, hlava X, též par. 196 t.z., hlava pátá – trest odnětí svobody až na jeden rok), se za rok nashromáždí desítky tisíc. Příspěvků, které podněcují k násilí proti skupině obyvatel (par. 198 t.z., hlava pátá, „kdo veřejně hanobí…“, par 198a „kdo veřejně podněcuje – trest odnětí svobody až dvě léta“), je podobné množství.

Je nějaký rozdíl mezi větami výše uvedeného typu, publikovanými jako tzv. diskusní příspěvek, a sdělovanými jiným způsobem, například vykřikováním na náměstí při demonstraci, křičením na konkrétní osobu či skupinu osob? Vůbec žádný, obojí jsou veřejné projevy. Zatímco za ten druhý by zřejmě došlo k zadržení, obvinění, soudu a trestu, ten první probíhá zcela bez jakékoli reakce, za spokojeného pobrukování vydavatelské společnosti, jak jí pěkně roste návštěvnost. Platí pro Internet nějaké jiné zákony než pro svět mimo Internet? A existuje vůbec nějaký „svět mimo Internet“, lze to vůbec oddělovat? Samozřejmě že ne.

Nejsem z těch, který by zdvihal ukazováček a volal k potrestání při každém formálním nebo nechtěném překročení zákona, snažím se toto spíše posuzovat dle obecněji platných kritérií morálky a dobrého chování.

Slovo je čin, slovo není jen tak něco, co lze libovolně vypouštět s tím, že to nezanechává žádné následky, že to je přece jen „zvuk“ nebo „písmenka“. Rozdíl mezi slovem a (fyzickým) činem je menší, než se zdá, vzdálenost od slova k činu je kratší, než se zdá. 

Zlým činům v dějinách lidstva předcházela vždy slova. Nejdříve se vytvořila, donekonečna opakovala a zdůvodňovala slova o tom, že někdo je lepší než jiný, až se to začalo obecně uznávat. Pak se vytvářela a opakovala slova, že ti lepší by měli mít práva a ti horší by je mít neměli, až se to začalo brát jako obecně uznávaná pravda. Pak už slova nenápadně přecházejí v činy: když ti horší nemají některá práva, nemusí mít ani majetky. Když už nemají majetky, proč by měli mít svobodu? No a když už nemají ani majetky ani svobodu, proč je vůbec držet naživu? 

Za lepší a horší si dosaďte dle libosti, například árijci-židé, nebo Češi-Romové.

Dejte volný prostor slovům a budou následovat činy.

Víte, jaké je nejoblíbenější politikovo zdůvodnění jakéhokoli svého činu? „Lidé to chtějí, lid si mě zvolil, abych plnil jeho vůli a já tak činím.“

Opravdu si majitelé klíčových českých online médií – je dobré upozornit, že se už nemůžeme vymlouvat na nějaké zahraniční vlastníky, všichni jsou to dnes významní čeští podnikatelé, známé osoby z masa a kostí – toto neuvědomují? (A že si ani neuvědomují, že tento nenávistný řev lidu, který zkouší, jak daleko může zajít a dělá další a další krůčky, se obrátí také proti nim? Jméno pana Bakaly, ne zrovna nevýznamného mediálního magnáta, patří v příspěvcích k těm častějším. Pan Babiš, ač to možná netuší, se po jeho bok zařadí velmi brzy).

Že by to nešlo tak, jak to dělají jinde?

Slyším dobře argument manažerů českých vydavatelství – který opakují i svým vlastníkům – že to jinak nejde, že „není v lidských silách“ diskuse ručně moderovat, že by to stálo moc peněz, že by to zavánělo cenzurou, že kdyby se třeba diskuse zrušily úplně, tak že by to bylo vnímáno jako umlčování hlasu lidu (no a?), že by šli diskutovat jinam (no a?) a podobně.

Ale šlo by to, pánové a dámy, šlo. Stačí se podívat přes plot na Západ. Když se podíváte na německá online média, dokonce včetně bulvárních, u mnoha nejsou žádná diskusní fóra, protože nebyla pro vydavatele nijak přínosná. A čtenost nijak netrpí. Když si pak vezmeme (modelově – lze ukázat na kohokoli jiného) například britský The Guardian, což je docela levicové médium a na britské škále od rudé do modré se nalézá zhruba v podobném místě jako Novinky.cz na té české, zjistíme mnoho zajímavých a inspirativních skutečností.

Za prvé, The Guardian má diskuse moderované a k tomu, jak, co a proč moderuje, má rozsáhlý a velmi dobře vyargumentovaný kodex. Ten zkráceně říká: přátelé, tohle je naše médium. My zodpovídáme za jeho obsah a kvalitu – ne vy, sorry. Máme hrozně rádi diskuse, které jej obohacují, vítáme je a podporujeme. Ale příspěvky, které nijak dané téma neobohacují, nic k němu nepřinášejí, ty tu neponecháváme – proč bychom taky měli? 

The Guardian – stejně jako ostatní vydavatelé na Západě – diskuse moderuje poměrně přísně. Pokud moderátor rozhodne, že tam příspěvek nepatří, vymaže jej. Nečte při tom trestní zákoník a nekonzultuje s právníkem, zda tento příspěvek už překračuje hranici zákonnosti nebo ne – proč by také měl? Pokud diskusní příspěvek, obecně vzato, neobohacuje téma a obsah článku, ke kterému je přidán, je smazán.

Že je to cenzura? Pak si prosím nejdříve nastudujte, co to cenzura je. Nikdo nikomu nebrání diskutovat do úmoru – třeba někde na Lopuchu.

Že je to těžké, pracné a drahé? Není. Je to jako s plevelem na zahrádce. Když zahradník dopustí zaplevelení zahrady, tedy to, aby mu tam rostl jen samý plevel a žádné kytky, je první kynožení fakt velká dřina. Pak už to je stále lehčí a lehčí. V technologických podmínkách Internetu to znamená nejdříve hodně manuálních zásahů, spojených ovšem i s blokací těch přispěvatelů, kteří opakovaně vkládají nepřijímané příspěvky. Garantuji ale, že během poměrně krátké doby tito diskutéři zmizí a na zahrádku se budou moci spontánně vrátit květiny, které odsud zmizely, protože je plevel udusil. Navíc, i dnes existují „mazači“ diskusních příspěvků u iDnesu i Novinek, protože i po restrikcích se tam občas objeví nepřijatelná vulgarita, zcela otevřeně rasistický příspěvek atd.; takže by pouze stačilo, aby místo admina reagujícího jen na sprostá slova moderoval někdo s mozkem v hlavě, což by, pravda, stálo o pár tisíc korun víc.

Jak vydavatelé uvedených i dalších médií dobře vědí, počet aktivních a aktivně „svinících“ přispěvatelů je docela malý. Po pár minutách prohlížení diskusního fóra Novinek narazíte na stále se opakující jména a přezdívky, která píší své deklarace snad ke každému článku, a obvykle k jednomu článku dávají hned několik příspěvků. Odhadem se jedná o stovky lidí, což v porovnání s miliónovými návštěvnostmi těchto médií je miniaturní procento. 

Skutečné důvody a potřeba veřejné diskuse

Proč vydavatelé stále drží takto zaplevelená diskusní fóra? Důvodů bude asi víc. Jistě ještě u někoho přežívá představa, že „čím více diskusních příspěvků, tím lépe“, že to jakoby přispívá na pověsti a hodnotě média, kde to přece tak žije. Pro vrcholový management hlavních vydavatelů budou nějaká diskusní fóra někde dole pod články asi pod jejich rozlišovacím prahem (dokud jim ovšem na stole nepřistanou nějaké žaloby). Dále, typický pro české prostředí je skutečně urputný boj „o každou zobrazenou stránku“, o každého návštěvníka. Cokoli, co by mohlo byť jen desítky čtenářů odvést jinam – nedejbože ke konkurenci, je ale jasné, že banda diskutujících trollů se vždy shromáždí tam, kde mají dobré podmínky k životu – je prostě zakázáno.

A konečně, obávám se, že přísnějšímu moderování (dle zásad „á la The Guardian“) brání jednoduše zbabělost, „česká malost“. Někdo by nás mohl nařknout z cenzurování, někdo by to na jiném médiu rozpatlal, že cenzurujeme, ó hrůzo! Takže raději zastrčíme hlavu někam hluboko a tváříme se, že je vše v pořádku.

V České republice schází veřejná diskuse. Nadáváme na to, že je tu „bordel“ a že jej má někdo spravit, ale ve skutečnosti jej můžeme spravit pouze my. Jenomže přesně co a jak, to se neví, o tom se nediskutuje. Odněkud přicházejí příkazy a lidé se pouze diví, co modré-černé-oranžové mozky vymyslely. 

Hlavní média mají dnes skvělou možnost být „pódiem“ pro veřejnou diskusi k zásadním tématům. Nastolují je, informují o nich – každý den jsou témata důležitá pro všechny, jen pro některé, pro celou zemi, pro regiony, pro mladé, pro staré, pro chudé, pro bohaté, v novinách otevírána. Není lepší platforma, lepší pódium k tomu, aby byla kvalitními mozky této země veřejně a kvalitně diskutována, aby se konference „o lepší budoucnosti České republiky“ nekonala permanentně, veřejně, s dostupností pro každého, kdo má Internet, pro poučení a vzdělání každého z nás, k našemu zamýšlení co je a co není správné.

K tomu je ale potřeba jediné: aby noviny toto pódium vytvořily, aby je vyčistily od plevele a aby jej dokázaly udržet čisté. Mimochodem, že to aspoň trochu jde, dokazují blogy na Aktuálně a jejich Editor (s velkým E) pan Libor Stejskal, který je dokáže moderovat tak, že je potěšení číst nejen tyto blogy, ale právě tak kultivované diskuse pod nimi. Kvalita blogů na Aktuálně i diskusí pod nimi pak nemalým způsobem přispívá k reputaci celého média, i když tvoří třeba zlomek čtenosti celku.

Kultivovaná a vhodně moderovaná diskuse je právě tak přínosná jako článek samotný a může mít i podobně velkou čtenost: to je argument pro velké vydavatele, kteří si myslí, že by moderováním diskusních příspěvků stylem á la západní média o něco přišli. Naopak.

Že bych si dělal velkou naději na změnu, to nedělám. Že to dělají skoro všichni na Západě jinak, to pro management domácích vydavatelství není moc argumentem: však tu u nás máme svoje špecifiká, veru áno. (Máme – taková trochu balkánská. Namísto diskuse – křičení názorů. Namísto argumentu – palicí po hlavě.). Ale třeba se mýlím. Po letech zahraničního vlastnění mají hlavní novinová a online média vlastníky české. Tak co, pánové: na politiku svaly máte, ukažte také, zda dovedete zkultivovat i svoje mediální majetečky.

Poznámka na okraj: diskusní fóra jako prostředek politického boje. S tématem to dosti úzce souvisí: nemoderované diskuse se mohou stát a domnívám se, že se stávají intenzivně využívaným prostředkem politického boje, politického marketingu. 

BRAND24

Co tím myslím? Že to, co se objevuje v těchto médiích jako „autentické názory českých rozhořčených občanů a občanek“, je ve skutečnosti často zadaná a placená propaganda politických stran. Vedou mě k tomu následující důvody:

  1. Že toto existuje a je či bylo masivně prováděno, už prolátla kauza Věcí Veřejných, které si na tento typ činnosti najímaly a platily lidi; kdo si nepamatuje, heslo k oživení kauzy přes Google zní „superguru“.
  2. Je doloženo, že politické strany inzerují nábor pomocníků (tzv. „dobrovolníků“) na „práci se sociálními sítěmi a diskusními fóry. (K čemu asi?)
  3. Pokud strávíte pár hodin procházením diskusních fór, naleznete pár věci, které moc neladí. Například to, jak častý je zejména na Novinkách (méně pak na iDnes.cz, ale i zde to je) výskyt stanovisek, která zavání „geopolitickou“ propagandou, kterou by člověk od tohoto čtenářstva nečekal: tj. deklarování postojů „USA jsou zločinci, pan Putin v Rusku vládne velmi dobře a přejeme mu mnoho zdraví do budoucna, též pan Lukašenko v Bělorusku“ vychvalování Ruska jako našeho tradičního spojence, bratra, obchodního partnera a toho, kdo nás „vždy ochránil, když nám bylo nejhůř“ a podobně. Nabíledni je odpověď, že to tam aktivně a rádi píší komunističtí voliči, ale moc tomu nevěřím. Podobné je to i v dalších případech, zejména při hodnocení politických stran, jejich činnosti, jejich hlavních představitelů. Autorovi samotnému se stalo rovněž něco podobného, když publikoval na svém blogu článek o straně pana Babiše (kritický), pod nim se rozjela tradiční korektní a přínosná diskuse (protože kravské příspěvky mažu, takže trollové ke mně přestali chodit), a náhle po pár dnech, aniž byl článek kdekoli linkován a zmiňován, se tam během cca hodiny objevilo asi deset příspěvků „Pan Babiš je jediná volba. Věřím mu!“ či „Věřím, že s panem Babišem, který tu mnoho dokázal, ANO Bude líp!“ a podobně. Jistě je teoreticky možné, že se najednou mezi mými čtenáři spontánně probudili příznivci strany ANO, ale ta druhá volba je, domnívám se, pravděpodobnější.

Média tak v tomto případě hrají asi nechtě či nevědomě (?) roli trojského koně, či spíše blbečka-mouřenína, který je využit a zneužit na špinavou práci, aniž o tom ví. Tvůrci hlavních médií se honosí čistotou a nezávislostí na politických stranách, ale ve skutečnosti dávají prostor jejich utajené a za „hlas národa“ převlečené propagaci a politickému marketingu. 

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je zakladatel společností Computer Press a InternetShops, novinář a autor odborných publikací, v současné době soukromý investor (mj. Fayn Telecommunications.). Jeho další materiály naleznete na www.bloc.cz.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).