Hlavní navigace

Kdo je Velký bratr?

20. 2. 2012
Doba čtení: 2 minuty

Sdílet

S otázkou, zda je možné, že by za Internetem, nebo přinejmenším sociálními médii, stál NĚKDO, kdo to celé řídí, ovládá, manipuluje, se setkávám docela často. Pravda je možná ještě děsivější…
Vojtěch Bednář

Ilustrace: Nenad Vitas

Internet v jeho dnešní podobě je ukázkovým příkladem toho, jak se může technologie vymknout z rukou mocným tohoto světa. Je zdrojem informací, revolucí dobývajících svobodu, komerce, zábavy, prakticky nekontrolovatelného globálního pohybu znalostí i kapitálu. Internet umí  pomoci vyhrát volby americkému černošskému kandidátovi, do kterého by to nikdo neřekl, i potopit prezidenta s doživotně dědičným nárokem na mandát a právem na pravdu, nota bene včetně toho, že jej podporovala země prezidenta černošského. Internet umí sdílet informace nebývalou rychlostí, šířit názory, popírat je.

Mocní to vědí, a tak se jej snaží regulovat. Ve jménu ochrany jednou soukromí, jindy práv k nehmotnému vlastnictví. Ať už se jedná o americké zákony typu DMCA/SOPA/PIPA, mezinárodní smlouvy jako ACTA, a nebo Velký čínský Firewall, tyto snahy se setkávají s neúspěchem. Zákony nelze efektivně vymáhat. Firewall nefunguje, a když, tak alespoň ne pro všechny. Vymazaný „nelegální“ obsah se replikuje. Mrtví hovoří.

Jak je to možné? Důvod je jednoduchý. Jakýkoli stát je, ať už jde o legislativu nebo o výkonnou moc, vždy daleko za technologickým vývojem.  Vývoj komunikace je přitom jeden z nejrychlejších, možná že nejrychlejší v historii.

Přes tyto očividné neúspěchy států, vlád a pochopitelně tajných služeb okleštit či spoutat tok informací online je mezi námi, zdá se, čím dál tím více těch, kteří se ptají, zda za celým Internetem ve skutečnosti nestojí někdo, kdo lidově řečeno tahá za provázky. A také je zde hodně těch, kteří jsou o tom přesvědčení.

BRAND24

Osobně se domnívám, že i když se mnozí snaží a i když by mnozí byli rádi, velký bratr neexistuje. Existuje ale něco jiného, možná ještě více znepokojujícího. Je možné, že si lidé začínají uvědomovat, že technologie, kterou používají, jsou podstatně komplikovanější, než si myslí. Že funguje jinak, než si myslí, jinak, než je intuitivní a že s jejich informacemi probíhají procesy, kterým nejenom že nemohou rozumět, ale které také nemohou příliš ovlivnit. Že se pod líbivým uživatelským rozhraním e-mailu či Facebooku nachází dost komplikované procesy, jejichž výsledky se jim nemusí vždy líbit. Tomuto se mimochodem říká efekt plaveckého bazénu. Můžeme jej sami vyvolat, když budeme plavat v bazénu s hlavou vždy jen nad hladinou, a pak se podíváme dolů. Hloubka čtyř metrů pod námi nás poté, co jsme do bazénu vstoupili v brouzdališti, vyděsí.

Je přirozené, když pak tito lidé hledají za těmito procesy něco, co je zastřešuje, a co je současně jednoduše pojmenovatelné. VELKÉHO BRATRA. Otázkou je, zda tím velkým bratrem ale nejsme spíše my sami – sobě – si. Ve stát v tomto ohledu já příliš nevěřím.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je sociolog, odborný publicista, poradce, a lektor.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).