Ilustrace: Nenad Vitas
Diskuse o zpoplatnění obsahu mi připomíná diskusi patnáctiletých studentů prvního ročníku gymnázia, kteří si chtějí zaplatit lehkou děvu, ale ještě ani zdaleka netuší, co by za svých patnáct stovek mohli dostat. Vědí pouze to, co jim nakukali třeťáci. Pak zaplatí těžce vydřené peníze, aby zjistili, že „to vypadá jinak“ a že jim to za to vůbec nestálo. Tedy stálo. Ale zklamání z poznané reality převýšilo jakýkoliv požitek.
My jsme o kousek dál než tito studenti. Denně sledujeme internetová zpravodajská media, většinou i ta mainstreamová, a jsme schopni už nyní zjistit, co bychom dostali v případě, kdyby byl obsah zpoplatněn. Tam, kde provozovatelé vyhrožují, že obsah zpoplatní, se pozastavujeme jen v případě, že se píše o nějaké pohromě, o sexu či o nějakém trapasu. Nebo ještě lépe o kombinaci všeho.
Typickou ukázkou je zpráva o tom, jak (zřejmě s notnou dávkou nadsázky) prohlásil Jaromír Dušek, že na Ministerstvu dopravy pracuje větší než malé množství homosexuálů.
Kromě toho, že je to naprosto nedůležitá informace (je to totéž, jako kdyby řekl, že tam mají 135 květináčů hnědé barvy), problém je v tom, že média (a v závěsu politici) jako papoušci opakují stále dokola, jak je ten Dušek nevkusný a že by se měl omluvit. Já v tom vidím ale naprosto krásný příklad naprosto zbytečného obsahu. Místo toho, aby se toho chytlo rozumné médium a udělalo výzkum, kolik že těch homosexuálů tam pracuje, že mají v průměru vyšší IQ než hetero-většina a že ten Dušek vlastně neřekl nic špatného. A měl třeba i nakonec pravdu v tom, že České dráhy ovládají homosexuálové. Ano, prosím vás, klidně. A co z toho vyplývá? To už mi ta naše média neřeknou. A já nevím, jak s touto důležitou informací naložit.
Ne, nechci se točit kolem jedné zbytečné kauzy. Chci na tom ukázat, jak moc za posledních X let vzrostla inflace nejen v monetárním světě, ale i v hodnotě informací, které musíme konzumovat. Přitom podvědomě cítíme, že jsou to všechno zbytečné věci, které naše životy zaneřáďují informačním svinstvem. V tomto případě by bylo pro všechny závisláky na informacích požehnáním, kdyby se takovýto obsah zpoplatnil. Okamžitě a razantně by klesl informační smog, který se na nás denně valí, protože jen ti největší masochisti by byli ochotní za takovýto obsah platit.
Dříve narození si ještě pamatují, jaká byla skladba informací v začátcích Internetu. Když pominu to, že asi první přenesený balík dat byla nějaká „sexuálně explicitní informace“ (od té doby už to Internetu nikdo neodpáře), tak to byly zejména užitečné informace. A pak ještě legrační a oddechové záležitosti. Nikdo neměl tehdy potřebu psát o zbytečnostech, neboť si nepotřeboval honit návštěvnost.
Dnes jsme v takovém stavu, že ty nejužitečnější informace čerpáme z blogů a různých diskusních fór. Nemodlíme se k Bohu, ale ke Googlu, abychom pomocí něho našli to, co hledáme a co nám pomůže vyřešit náš problém. Odhadem v 90 % případů po nějaké době nalezneme to, co hledáme. A hádejte kde? Samozřejmě na stránkách, které píší nadšenci úplně zadarmo. Ještě se mi snad ani jednou nestalo, abych řešení na nějaký svůj problém našel na portálu, který se dnes ohání zpoplatněním obsahu.
Pokud chtějí (zpravodajské) servery čtenáře donutit k placení za obsah, musí ho nejprve přesvědčit o kvalitě obsahu. Což jde špatně, když se v poslední dekádě odhalovaly a ukázaly, že jejich obsah za moc nestojí a generují ho jen proto, aby přilákaly masu návštěvníků, kteří jim natočí na počítadlech reklamních impresí co nejvíc otáček. Jak chce takové médium přesvědčit návštěvníka, že má kvalitní lidi na to, aby ze dne na den začali vytvářet kvalitní a hodnotný obsah? Díky tomu, že až dosud museli autoři snižovat své IQ na polovinu, aby vyprodukovali obsah, který uspokojí každého, těžko budou schopni přejít od kvantity ke kvalitě.
Spíše než úvahy o zpoplatnění stávajícího obsahu, který na většině portálů slouží pouze jako nosné médium pro reklamu, by se měly úvahy ubírat směrem k tomu, co bude zpoplatněno a zda mohou mainstreamová média nabídnout čtenáři nějaký prémiový obsah, na kterém by mohli jejich vlastníci trhnout nějakou tu kačku. Ti, kteří již dnes nabízejí obsah (nebo část) za peníze, velmi dobře vědí, že je to řehole, i když mají obsah velmi kvalitní. V tom inflačním informačním prostředí přesvědčit čtenáře o tom, že placený obsah za něco stojí, stojí opravdu nemalé úsilí. Tedy za předpokladu, že si provozovatel vůbec uvědomuje, co má, a umí s tím správně nakládat.
Co mohou dělat ale ti, kteří dnes produkují kvanta zbytečných informací? Když pominu drastickou metodu nákupu obsahu od zmíněných blogů, osobních stránek a diskusních fór, což je v praxi nereálné, tak se obávám, že den, kdy stávající média se stávajícím obsahem svůj obsah zpoplatní, bude zároveň znamenat začátek jejich konce. Nechci být konkrétní, ale kdyby se ze dne na den zpoplatnil komplet obsah deseti nejnavštěvovanějších zpravodajských webů, uvítal bych to. Konečně by mě totiž každý den nic nenutilo se na dva tři portály podívat a nakonec zbytečně na nich strávit několik cenných minut. Všichni píší o tomtéž. Přínos pro život vesměs nula. Zábava také nic moc. Užitečnost také pod bodem mrazu. Proč tam tedy chodí denně tolik lidí? Je to nějaká informační perverze dnešních dnů? Masochismus? Setrvačnost? Nebo se tam chodí jen proto, že je to zadarmo?
Naopak, ekonomicky nepochopitelné je to, že ti, kteří mají kvalitní obsah, ať už jsou to jednotlivci, nebo společnosti, tento obsah nabízejí stále zdarma. A v mnoha případech bez reklamy. Navíc dnes v době sociálních sítí je možné spoustu zajímavých informací získat právě mezi přáteli. A to ještě navíc ve zhuštěné a tedy dobře stravitelné podobě. Pokud máte správné přátele, nemusíte sledovat nic jiného, stačí třeba Facebook. Zadarmo tam máte celý den proud informací, které z hlediska užitečnosti, zábavy i přínosu několikanásobně převyšují to, co plodí „ti, kteří chtějí zpoplatňovat“. Jenže ani obsah na sociálních sítích nelze zatím zpoplatnit tak, aby z toho něco měli i ti, kteří tam tento obsah sypou. Takže je to po nějaké době přestane bavit.
A to ještě není všechno. Existuje spousta dalších oblastí lidské činnosti, které z hlediska obsahu nejsou prakticky vůbec, anebo jen zcela povrchně na Internetu podchyceny. Což by mohl být zajímavý prostor pro nový produkt, portál či službu.
Vezměme si například vzdělávání – e-learning je sice hodně rozvinutý, ale z hlediska obsahu kurzů i provedení je to bída. Nebo medicínské obory a zdraví obecně – ač existují desítky webů o zdraví, nenajdeme tam informace odbornějšího charakteru, pouze tisíc a jeden způsob jak zhubnout nebo se zbavit celulitidy. Hodnotný obsah zase suplují diskusní fóra. Budiž k dobru provozovatelů, že jsou často tato fóra součástí portálů.
Další oblastí je psychologie. Hodiny a hodiny tráví lidé na chatech. Nemalá část z těch, kteří tam celé dny lelkují, je tam proto, že mají nějaký problém. Je jim smutno, nudí se, hledají partnera či partnerku, chtějí si jen tak pokecat nebo se někoho zeptat, co si myslí o homosexualitě a jestli třeba může být příčinou častého zpoždění vlaků. A zde je prostor pro osobního online psychologa. Opravdového. Chat sice osobní setkání nenahradí, ale mohla by to být zajímavá (placená) alternativa.
Anebo třeba oblast náboženství. Bůh ví, že jsme národem ateistů. Ale určitě by se našlo hodně duší, které by rády oželely pár korun za kvalitní spojení s Nejvyšším. Taková online zpověď (chat, skype, icq) je sice na rozhraní služby a obsahu, ale nejeden hříšník by jistě pár korun z e-peněženky byl ochoten vytáhnout, aby zvýšil pravděpodobnost, že za horizontem svých dnů nebude muset leštit kotle.
Těch oblastí, které nepokrývají odborné servery, blogy, osobní stránky, diskusní fóra a už vůbec zpravodajské servery či jejich suplementy, by se dala vyjmenovat celá řada. Jsem si jist, že návštěvnost webů s kvalitním a unikátním obsahem či počet zákazníků nových zajímavých služeb sice nebude ohromující, ale může přinést zajímavou informační alternativu. Jist si ovšem nejsem v tom, zda už pro to nazrála doba.
Pokud již dnes existuje něco z toho, co jsem jmenoval výše a nemá to atributy bulvárního „čím více, tím lépe“, ale opravdu kvality, za kterou by bylo možné platit, pak si velice rád nechám rozšířit obzory.
