Hlavní navigace

Profimedia po dvou letech: jste pirát, máme objektivní důkazy, zaplaťte

26. 2. 2013
Doba čtení: 8 minut

Sdílet

I když na Internetu neporušujete autorská práva, může vám přijít vymahačský dopis. Stojí za ním firma, která doplácí na své dodavatele, nebo prostě jen účel světí prostředky?

Právo je od toho, abychom ho dodržovali a respektovali. Výjimkou není ani právo autorské a je vcelku samozřejmé, že cizí fotografie (a obecně autorská díla) není možné používat, aniž byste k použití neměli souhlas autora. Ať už ve formě zaplacení licence k užívání nebo používáním volně dostupných fotografií.

Pokud to nebudete dodržovat, můžete samozřejmě risknout, že vás nikdo neodhalí. Jde ale o to nejméně vhodné řešení, které na Internetu příliš nefunguje. Už roky existují chytrá technická řešení, která automaticky hledají fotografie a hlídají porušení autorských práv.

Paradoxně se ale může stát, že i pokud budete právo dodržovat a veškeré používané fotografie (a obecně autorská díla) používat v souladu s autorským zákonem, pořád ještě nemusíte mít vyhráno. 

Jednoho dne můžete dostat „vymahačský“ dopis například od společnosti LogiCall. Dozvíte se v něm, že jste porušili práva některé z fotobank (Profimedia, Isifa, atd) a pokud se chcete vyhnout soudnímu sporu, musíte doložit, že dotyčná díla používáte oprávněně, anebo zaplatit dvojnásobek jejich tržní ceny – což v případě agenturních fotografií obvykle není žádná nízká částka.

Za všechno mohou zahraniční partneři

Jak ukázal známý předloňský případ webu kosmo.cz, ačkoli použil volně dostupné snímky NASA, společnost LogiCall zastupující fotobanku Profimedia po provozovateli požadovala půl milionu korun, (v jiném obdobném případě pak 8 400 Kč za jednu fotografii). Profimedia se nakonec takto nevinně postiženým omluvila a vše „intenzivně řešila s dodavatelem“, volně dostupné fotografie od NASA přesto dále prodávala. A na dotazy v této záležitosti už (tehdy) pro jistotu přestala odpovídat.

Podobně absurdní byl požadavek 8 400 Kč za screenshot vizualizace poskytnuté autorem jako Creative Commons (CC3.0) a Facebookem předané novinářům po celém světě. Rozumějte tomu správně, v „profesionální fotobance“ byla na prodej public domain fotografie, dokonce v podobě screenshotu obrazovky (včetně lišty prohlížeče). 

Výsledek? Dopisy a následná omluva: „Náš dlouhodobý zahraniční partner nám nahrál screenshot webové stránky, což samozřejmě není dílo v našem výhradním zastoupení. Snímek byl z naší databáze vymazán“.

Uvedené příklady se udály v roce 2011 a tehdy ještě Profimedia přiznávala vlastní chyby, omlouvala se, slibovala nápravu a komunikovala s médii. A pro úplnost je vhodné dodat, že nebyla jediná – v Kauza fotobanky Isifa: Uživatelé se soudu bát nemusí najdete další takřka totožné příklady, týkající se fotobanky ISIFA. A z té doby pochází i Návod: Jak zatočit s Isifou a Profimedií, který dost jasně ukazuje, že se podobné věci děly v masovém měřítku.

Roky plynou, problém je stále stejný

V říjnu loňského roku se ozval Igor Šrom z oXy Online, který zaznamenal stejný problém se společnostmi LogiCall a Profimedia: „Náš poslední případ je z léta 2012. Fotografie jsme si legálně stáhli v roce 2006 z fotobanky Dreamstime za řádově jednotky dolarů,“ uvádí. Od LogiCallu následně firma dostala výzvu k zaplacení několikanásobku této částky. Za fotografie, ke kterým má licenci.

Další případy jsme řešili vloni – jeden byl zvláště pikantní. Náš obrázek hned na první pohled nebyl identický s obrázkem klienta LogiCallu. Místo omluvy jsme byli půl roku obtěžováni LogiCallem a závěrem bylo jejich oznámení, že na nás podává soudní žalobu,“ upozorňuje na další případ Igor Šrom.

Vymahačský dopis přišel i vydavateli Lupa.cz, společnosti Internet Info. Profimedia se prostřednictvím společnosti LogiCall domáhala 85 000 Kč za fotografie, které Internet Info nakoupilo u konkurenční fotobanky Isifa. Zcela klasický příklad problému, který trvá již několik let. V prosinci 2012 se firma Profimeda omluvila s klasickým vyhýbavým odvoláním na externí dodavatele:

Omlouvám se za toto nedopatření. Profimedia zastupuje na českém trhu přes 300 dodavatelů a ve výjimečných případech může dojít k této situaci, kdy máme sice s naším dodavatelem exkluzivní smlouvu, ale přesto někdo z jeho fotografů poskytne své fotografie i jiné agentuře. V množství 50 miliónů fotografií to nelze 100% uhlídat. Na druhou stranu míra zneužívání fotografií v ČR je taková, že máme nastaven standardizovaný, částečně automatický proces vymáhání. Neberte to, prosím, nějak osobně. Není to ani neúcta, ani neprofesionalita, pouze se snažíme v dnešní ekonomicky složité době s minimálními dodatečnými náklady uhájit svá práva. Ještě jednou se omlouvám za případné komplikace, dopis LogiCallu berte dále za bezpředmětný.

Nekalá praktika na hraně zákona?

Nelze se divit, že nevinně obvinění nemají pro opakující se omyly Logicallu (potažmo firmy Profimedia) pochopení. Některé z případů by zřejmě stály i za soudní dohru, protože podle některých právníků je možné v tomto konání najít snahu o bezdůvodné obohacení.

Podobně hodnotí snahy firmy Profimedia i výše citovaný Igor Šrom: „Podle našeho názoru se u LogiCallu jedná o nekalou praktiku za hranou zákona – zejména vzhledem k vyžadovaným naprosto neúměrným požadovaným náhradám.

Zda někdo na vymahačské dopisy zareagoval protižalobou nám známo není. A trestní oznámení, která na obě firmy podali někteří adresáti dopisů, prý policie odložila: „Několik subjektů, které fotografie ukradly, či byly pouze kontaktovány firmou LogiCall, podávají pravidelně buď na společnost Profimedia, či na firmu LogiCall trestní oznámení. Všechna podaná trestní oznámení Policie ČR dosud odložila pro jejich neopodstatněnost,“ napsal Lupě ředitel firmy Profimedia Pavel Macků.

Každopádně je jasné, že po několika letech automatizovaného rozesílání vymahačských dopisů existuje řada zdokumentovaných příkladů, kde Profimedia a LogiCall vymáhají peníze neoprávněně. A ačkoliv již roky vědí o tom, že jimi používaný postup má jistou míru chybovosti, nehodlají na svém postupu nic měnit.

My nic, to LogiCall

S žádostí o vyjádření jsme se obrátili na zástupce firmy Profimedia. Chtěli jsme konkrétní informace o případu společností Internet Info a oXy Online i o tom, jaký vývoj zaznamenal prodej fotografií NASA, které jsou ve skutečnost public domain.

Žádali jsme i o odpověď na otázku, jak je možné, že Profimedia (minimálně) od roku 2011 pokračuje v činnosti, která nefunguje správně, a chtěli jsme vědět, jaká opatření byla přijata, aby v jejich fotobance nekončily fotografie, ke kterým nemají (exkluzivní nebo žádná) práva šíření (opodstatňující jejich vymáhání).

Zajímalo nás i to, jak firma odpoví postiženým, kteří se domnívají, že to „prostě zkouší a pokud někdo zaplatí, tak si jenom mnou ruce, tedy jde o taktiku využívanou třeba i podvodnými katalogy a prodejci pochybného zboží“.

Samotná odpověď ředitele firmy Pavla Macků má plné tři stránky a v nekrácené podobě si ji můžete přečíst zde. V zásadě v ní lze najít několik podstatných informací.

Například to, že Profimedia od roku 2011 změnila taktiku. Všechnu odpovědnost dnes přenáší na společnosti, které pro ni peníze vymáhají: 

Společnost Profimedia v minulosti nikdy peníze za odcizené snímky nevymáhala a v současnosti ani nevymáhá. Společnost Profimedia spolupracuje se dvěma firmami, které se zabývají vyhledáváním ukradených snímků a vymáháním peněz za tyto snímky.

Jablka na zeleném trhu

Vyjádření k několika konkrétním příkladům jsme nedostali, protože: „K vámi uváděným případům neoprávněného vymáhání se nemohu vyjádřit, protože tyto případy zná firma LogiCall.

Co se prodeje snímku NASA týče, tak v odpovědi zaznělo, že dnes už vše je „naprosto v pořádku“ a v minulosti „společnost LogiCall na základě špatných podkladů Profimedia vymáhala peníze za snímky NASA, které jsou veřejně dostupné. Za tento omyl jsme se omluvili, přiznali ho a provždy tyto snímky vyňali z databáze fotografií, za jejichž zveřejnění má firma LogiCall žádat peníze“.

V odpovědi narazíte i na velmi zábavné přirovnání: „Argument, že nelze prodávat snímky, které jsou na public doménách, je naprostý nesmysl. Je to stejné tvrzení, jako by někdo vyčítal prodejcům jablek na zelném trhu, že jablka nesmí prodávat, protože stejná odrůda roste volně na stromech za městem.“ Ono ale v zásadě nejde o to, že firma snímky v public-domain prodává, ale o to, že neváhá za tyto snímky neoprávněně vymáhat peníze.

Jaká opatření Profimedia přijala, aby se neoprávněné vymáhání peněz za snímky neopakovalo? Pavel Macků konstatuje, že „…rozumí jisté atraktivnosti tématu o jedné chybě, která se v minulosti stala…“ a argumentuje tím, že Profimedia mají 80 milionů snímků od více než 353 dodavatelů, takže doporučuje „chybu nezveličovat“. Elegantní způsob, jak se vyhnout odpovědi.

A konečně odpověď na onu domněnku několika postižených? Tu Pavel Macků považuje za „nesmyslnou samu o sobě“. A dokládá to následujícím tvrzením: „Pokud by firma LogiCall něco jenom zkoušela, tak by nebyla odložena všechna trestní oznámení, neřešily by případy neoprávněného užití fotografií společnosti Profimedia soudy a poměrně velké množství subjektů po celé ČR a na Slovensku by se ke krádežím nepřiznávalo a neplatilo sankce jen proto, že to někdo zkouší.

Jakou roli hraje LogiCall?

V odpovědi je k dispozici i poměrně dlouhé vyjádření společnosti LogiCall (najdete ji na konci dokumentu). Ivan Kocmánek v něm mimo jiné přislíbil, že prověří případy týkající se Internet Infa a oXy Online, žádné další informace už ale nedorazily.

Jinak konstatuje, že si za svou prácí „stoprocentně stojí“ a popisuje postup vymáhání:

Podklady o porušení autorského práva obdržíme ve formě protokolu ze specializovaného software, který dohledá neautorizované užití snímku. Podklady nám zpravidla předává fotobanka. Před zahájením komunikace se subjektem nejprve detailně dohledáváme informace k danému případu. Jako první krok při zahájení komunikace žádáme dle §40, odst. 1, písm. c) autorského zákona o doložení platné licence a o sdělení údajů o způsobu a rozsahu užití. Toto je velmi podstatné. Pokud má kontaktovaný subjekt vše v pořádku, předloží platné licence. Pak další řízení zastavujeme.

Pokud se ale pozorně podíváme na text dopisu, který firma rozesílá, čeká nás poněkud jiný obrázek. LogiCall v listu požaduje bezodkladné splnění tří bodů: doložení licence, zaplacení náhrady škody a uzavření licenční smlouvy na dotyčné fotografie. Z textu přitom nijak nevyplývá, že by doložení platné licence bylo „prvním krokem při zahájení komunikace“, dopis je naopak formulován tak, jako by bylo nutné splnit všechny tři body najednou.

A pokud se budeme zabývat grafickou úpravou, zjistíme, že nejvíce je zvýrazněn bod požadující bezodkladné zaplacení „náhrady škody“ a věta „Toto neoprávněné užití fotografie je doloženo objektivními důkazy.

Firma tedy v zásadě postupuje tak, že někoho obviní z porušování autorských práv, pohrozí mu, že na to má „objektivní důkazy“, vyzve ho, aby zaplatil škodu (a taky doložil informace o použití fotografií a uzavřel na ně smlouvu) a pak čeká, jak dotyčný zareaguje.

BRAND24

Pokud se lekne a zaplatí, nikdo dál nic neřeší. A pokud se začne bránit a doloží, že snímky používá oprávněně, je Ivan Kocmánek „…připraven se osobně omluvit a předat jako naši omluvu malý dárek“.

A za nějakou dobu vám podobný, automatickým systémem vyhotovený dopis může klidně přijít znovu.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Konzultant a publicista, provozuje www.pooh.cz. Podle některých si myslí, že rozumí všemu, sám je však přesvědčen o pravém opaku a ani v 30+ letech nedokázal přijít na to, jak mít peníze a nepracovat.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).