Ilustrace: Nenad Vitas
Určitě si na to pamatujete. V časem počátku boomu sociálních sítí se říkalo, že tyto zcela změní způsob, kterým komunikujeme (myslím firmy). Informace budou poskytovat samotní uživatelé, prezentace budou demokratické, aktivita se bude čerpat z publika, PR řečnění nahradí uživatelsky moderované testimoniály samotných uživatelů, prostě demokracie, svoboda, pluralita, pohoda. Někde to tak možná i fungovalo.
Jenže sociální sítě překonávají pubertální dobu svých trendů a ukazuje se u nich to, co u řady technologií před (a nepochybuji, že i po nich). A sice, že s tou demokracií to nebude tak vážné, a že i ta pluralita potřebuje jasná pravidla, protože jinak nebude k ničemu.
Uživatelé sice mají demokratické právo komunikovat, komentovat a tvořit obsah, ale drtivá většina z nich nic takového dělat nechce a nebude. Oni prostě chtějí, aby jím obsah někdo naservíroval, pokud možno jednoduše. Z toho důvodu vyhledávají velké prezentace, které se tím ještě zvětšují (jde o variantu známého band-wagon effectu) a to ačkoli marketéři svým zákazníkům slibují spíše z jejich hlediska mnohem zajímavější snowball effect . Malé množství uživatelů se do komunikace zapojuje polopasivně (lajkují, sdílejí), minimální pak aktivně (komentují), a i když to na některých prezentacích vypadá divoce, je to jen optický klam daný jejich velkou obsazeností. Má to zajímavé efekty.
Jedním z nich, pro „obyčejného člověka“ asi nejhorším je, že ať uděláte, co uděláte, pro komerční prezentaci to bude dobře. Budete mlčet? Fajn, o kritika méně. Budete mluvit pozitivně? Výborně, vás jsme chtěli! Budete kritizovat? Skvěle, vytváříte buzz a způsobujete, že naše prezentace přitáhne ještě více lidí. Ne tak dávná událost s runem na mobilní operátory byla jedním z řady příkladů přesně tohoto, podobné věci se dějí možná v menším, ale v podstatě denně. Prezentace mají především prezentovat a i demokratičtěji se tvářící „komunity“ z výše uvedených důvodů potřebují někoho, kdo je bude plnit obsahem a řídit, protože „prostí členové“ jsou prostě líní.
Někdo tomu říká sociální deziluze. Bylo tady něco, co vypadalo… tak jinak… Já říkám, že je to fajn. Nová technologie totiž funguje na tradičních základech a principech. Revoluce se nekoná. Buďme rádi.
