Pozadí
První obchody s hudbou online vznikly jako nesmělá reakce na masový nástup P2P sítí a hlavně na ohromné množství multimediálního obsahu, který na nich našel své místo. Velcí hudební vydavatelé ovládající většinu trhu s tímto druhem zábavy možnosti prodeje hudby ne po albech, ale po jednotlivých skladbách a ve formátu souborů se ztrátovou kompresí dlouho patrně nevěřili, a když na takovou hru konečně přistoupili, pak s množstvím problémů a výhrad. Možná i kvůli tomu se sen o tom, že online obchody společně s palbou vyhrůžek a žalob zastaví provoz na P2P sítích, zatím nesplnil a podle všeho taky jen tak nesplní.
Jedním z velkých omezení online obchodů tohoto druhu (omezení vycházející z právních problémů provozu a taky z výše nastíněné politiky) je, že ač je Internet globální médium, působnost podnikání v oblasti online hudby globální rozhodně není. Vůbec největší a také nejznámější obchod prodávající online muziku – iTunes – již sice kdysi naznačoval možnost zpřístupnit své služby uživatelům v ČR, zatím se ale k činu neodhodlal. Podobně je tomu s mnoha dalšími obchody. Čeští uživatelé, řečeno trochu zkratkovitě, mohli využívat služeb některých stávajících méně významných obchodů v zahraničí, avšak typicky český podnik prozatím neexistoval (nebereme-li v úvahu historický pokus jistého známého obchodu prodávat MP3).
Příchod
To vše se v listopadu letošního roku změnilo. Na tuzemském trhu začaly působit hned dva subjekty prodávající digitální hudbu. Prvním z nich je server AllMusic, druhým pak projekt I-legálně. V obou případech se přitom nejedná o nějaké omezené projekty. Dá se říct, že jejich využitím si uživatel přijde na mnoho z toho, co by získal v libovolném velkém online obchodě s hudbou. Ty přitom na českém trhu zatím nepůsobí a kdo ví, zda vůbec působit budou.
Představme si oba dva hráče na zatím prázdném kolbišti blíže. Server AllMusic je ve skutečnosti pouze dalším projektem společnosti Vltava Stores, která provozuje notoricky známé obchody, jako jsou Vltava, Cybex nebo ElectroHall. Naproti tomu provozovatelem I-legálně je doposud neznámá firma DVC International. Pokud vám název obchodu připadá povědomý v souvislosti s jistou českou takzvanou hvězdou popmusic, nejste daleko od pravdy. Autor sloganu, který najdete na obrázcích například zde, je marketingovým ředitelem DVC International.
Dalo by se tedy říct, že zatímco jeden z obchodů, které tak znenadání vznikly, je sázkou na jistotu ze strany zaběhlých profesionálů, druhý by se mohl stát štikou trhu. Ve světě Internetu ale taková přirovnání, jak známo, neplatí a zejména u neprošlapané cestičky trhu s online hudbou nezáleží ani tak na jméně jako spíše na technologii a na schopnosti přilákat obsah. Právě ten totiž (doslova) hraje nejdůležitější roli.
Nabídka
Představitelé obou nových obchodů dali najevo snahu nabízet produkci „velké čtyřky“, tedy hlavních hudebních vydavatelství, tzv. labelů. Server I-legálně deklaruje nabídku 220.000 skladeb od 11.000 interpretů napříč různými hudebními žánry s tím, že počet se má dále rozšiřovat, což by smlouvy s hlavními vydavatelstvími měly umožnit. AllMusic se v úvodu své činnosti soustředí na menší a střední (nezávislé) vydavatelé, na počátku server disponoval asi 2.000 skladbami vydavatelství Indies Records a X Production. Do konce roku by se toto číslo mělo rozrůst o asi 400.000 skladeb a během roku 2007 obchod hodlá disponovat více než půl milionem písniček. Jak se ale zdá, přinejmenším na začátku, co se nabídky obsahu týče, je vítězem I-legálně. Podstatné nicméně bude především to, jak se oběma obchodům bude dařit jejich portfolio skladeb, respektive žánrů, rozšiřovat. Na hodnocení je v současnosti příliš brzy.
Technické řešení
Oba obchody založily svou živnost, tedy distribuci skladeb, na stejném technickém řešení. Jeho realizace přitom představovala největší část nákladů spojených s přípravou provozu. Tímto řešením (aniž bychom nahlíželi pod pokličku) je formát Microsoft Windows Media – tedy komprese hudebních souborů s využitím ochranného mechanismu DRM. To znamená, že zákazník, který si za stažení vybrané hudby zaplatí, s ní nemůže dělat úplně cokoliv. Je omezen v počtu možností skladby zálohovat a hlavně kopírovat do přenosných zařízení. Ta navíc musí být kompatibilní s iniciativou Microsoft PlaysForSure. Ačkoliv je takových zařízení relativně hodně, zdaleka nepatří k nejlacinější – a tedy nejprodávanější – sortě MP3/WMA přehrávačů. Kultovní iPody budou patrně ze hry zcela. Další nutnou podmínkou je vedle operačního systému Windows také Windows Media Player ve verzi nejméně 10 (kvůli DRM), pokud možno v čisté instalaci. To jsou podmínky, které je obchodům schopna poskytnout většina uživatelů PC, nicméně existují menšiny, pro něž představují nepřekonatelnou překážku. Na druhé straně ochrana souborů je nezbytností proto, aby bylo možné podobný obchod provozovat. Tedy aspoň s obsahem od velkých vydavatelství. Existují samozřejmě i obchody, které nabízejí hudbu ve formátu MP3 bez DRM (např. eMusic), ale ty patří k minoritě.
Peníze
Vedle množství nabízených skladeb je pro uživatele pochopitelně důležitá jejich cena. Ta se v případě I-legálně pohybuje od 14 do cca 35 korun s tím, že existuje speciální sekce obchodu, z níž je možné stahovat skladby zadarmo („inkubátor“ určený pro produkci začínajících a amatérských kapel jako jejich propagace). Na AllMusic za skladbu zaplatíte od 5 do 25 korun. Cena písniček je určena, a na tom se provozovatelé obou obchodů shodli, především finančními nároky vydavatelství, případně ochranných svazů. Dá se očekávat, že se cena bude lišit podle délky jednotlivých skladeb, jejich atraktivnosti, aktuálnosti či jménu autora. Stejně tak se díky použité technologii mohou lišit také uživatelské možnosti, respektive stupeň omezení systémem DRM.
Pokud jde o možnosti plateb, dalo by se říct, že oba obchody nabízejí standardní nabídku platebních kanálů, v níž nechybí platba kartou nebo prostřednictvím SMS se zvláštním tarifem. AllMusic hovoří také o PayPay. To znamená, že ať už potenciální uživatel preferuje jakýkoliv druh platby za online zboží, výmluva na nemožnost zaplatit rozhodně není důvodem k nepoužívání některého z těchto obchodů.
Vývoj
Faktem je, že až doposud česky mluvící, z ČR pocházející a českému zákazníkovi určený online hudební obchod neexistoval. Je otázkou, jak může vypadat následující vývoj, když si tyto obchody v zahraničí již stačily zažít období vzestupů i pádů. Jedním z nejdůležitějších impulsů pro to, aby někdo vůbec začal uvažovat o zprovoznění takového obchodu u nás, byl technický pokrok. Právě ten, který dostal vysokorychlostní Internet za pár stovek do každé domácnosti, který odboural monopol časově počítaného dial-upu, který umožnil zdejším uživatelům přístup k multimediálním službám. Úplně stejný pokrok jim ale nicméně také zprostředkoval DC, eD2K, FastTrack, Gnutellu, SoulSeek, BitTorrent a další technologie, které umožňují stahovat hudbu také, bez peněz a hlavně bez DRM. Zatím nejúspěšnějšímu online hudebnímu obchodu – tedy iTunes – je šťastný život prorokován především díky úzké integraci s přehrávačem iPod a taky se stejnojmenným programem, který je na platformě Mac OS X větším multimediálním monopolem než WMP na Windows. Otázka je, co s tím ostatní, a oba nově vzniklé zdejší obchody patří do kategorie těch ostatních. Investice nutné k jejich zprovoznění se pohybovaly v řádu desítek milionů (I-legálně hovoří asi o dvaceti) a trvaly měsíce. Zda se vrátí, to ukáže čas a hlavně – ukáží to uživatelé. V každém případě se ale český elektronický trh rozšířil o zboží, které zde zatím velmi citelně chybělo.
