Minulý týden přinesl řadu opravdu zajímavých událostí, o kterých jste se mohli dočíst zde na Lupě v samostatných článcích. Například o splynutí Eurotelu s Českým Telecomem a přejmenování na Telefónica O2 Czech Republic, a.s. Nebo o změnách kabelového Internetu u UPC či o záměru Číny zavést vlastní alternativní DNS strom. Ve víru těchto událostí pak málem zapadlo, že v kalendáři se únor překlopil na březen – a to je již po řadu let signál k začátku kampaně BMI, tedy „Březen – měsíc Internetu“. Jaký tedy bude ten letošní, v pořadí již devátý ročník kampaně?
BMI: letos o e-governmentu
První ročníky kampaně „Březen – měsíc Internetu“ probíhaly v době, kdy Internet ještě nebyl u nás zdaleka tak známý a využívaný, jako je tomu dnes. A tak se tyto první ročníky zaměřovaly hlavně na všeobecnou internetovou osvětu a propagaci Internetu jako takového. Ovšem s postupem času se všeobecné povědomí o Internetu přece jen zlepšilo, a tak se poněkud změnilo i zaměření kampaně BMI, na podporu některé z konkrétních oblastí souvisejících s Internetem. V loňském osmém ročníku to bylo (bezpečné) nakupování po Internetu. A letos?
Zvýrazněným tématem letošního ročníku Března – měsíce Internetu je e-government, zejména pak komunikace úřadů s občany pomocí Internetu. Takže i zahajovací tiskovku letošního ročníku ovládli zástupci státu a jednotlivých resortů, kteří zde prezentovali své vlastní přínosy a novinky. Organizátoři kampaně pak dokreslili celkový obrázek o využití e-governmentu již tradičními průzkumy a statistikami, a popsali také různé další akce charakteru konferencí, které i letos „zapadají“ do celé kampaně BMI. Jejich výčet můžete najít například v seznamu akcí.
Tradičně velmi aktivní jsou knihovny, které i letos připravily řadu akcí, včetně Noci s Andersenem pro děti. Pokračuje také velmi zajímavá a užitečná služba Ptejte se knihovny, v rámci které pracovníci knihoven odpovídají veřejnosti na (faktograficky a bibliograficky zaměřené) dotazy. Letos, konkrétně v pátek a sobotu 12. a 13. března, bude v rámci této služby probíhat akce „Dva dny a noc otázek a odpovědí“.
Občan a úřad: co říkají statistiky?
Pojďme si nyní alespoň stručně naznačit, co signalizují tradiční průzkumy prováděné pro kampaň BMI. Ty letošní zajišťovala agentura Factum Invenio, a byly zaměřeny na komunikaci občanů s úřady po Internetu. Příslušná šetření probíhala v lednu 2006, na reprezentativním vzorku populace starší 15 let o počtu 1030 účastníků. Hlavní zjištění, vztažená na populaci „15+“, jsou následující:
- 50 procent obyvatel ČR používá osobní počítač,
- počítač v domácnosti mají 32 procenta lidí,
- přístup k Internetu využívají 43 procenta obyvatel ČR,
- Internet mají doma 24 procenta lidí.
Na otázku, zda a jak často využívají Internet pro hledání informací týkajících se veřejné správy či pro komunikaci s úřady, odpověděli respondenti takto:
- pravidelně: osm procent,
- několikrát (alespoň jednou): 30 procent,
- dosud ne, ale uvažuje o tom: 21 procento,
- dosud ne a nemají to v úmyslu: 42 procenta.
Asi moc nepřekvapuje, že mezi „pravidelnými“ osmi procenty převládají lidé středního věku s vyšším vzděláním. Nejvíce v kurzu přitom jsou:
- stránky krajských, městských, obecních úřadů (87 procent),
- vyhledání kontaktů na státní instituci (76 procent),
- stránky dalších institucí (kromě vlády, ministerstev, krajských, městských úřadů, 66 procent),
- portál veřejné správy (57 procent),
- stránky vlády ČR nebo ministerstev (51 procento),
- hledání v obchodním rejstříku (48 procent).
Až s velkým odstupem pak následuje získávání informací ke konkrétním agendám, jako je například podání daňového přiznání (deset procent). Důvodem pro nevyužívání uvedených možností (hledání informací) je jednak absence potřeby cokoli na úřadech vyřizovat (hlavně u mladších lidí), nebo naopak preference osobního kontaktu (u starších lidí).
Podrobnější výsledky průzkumu Factum Invenio najdete zde.
Ještě bych se ale rád zmínil o jednom dalším průzkumu, kterým organizátoři Března – měsíce Internetu argumentovali, a vlastně i zdůvodňovali svou volbu letošního zaměření celé kampaně. Jde o výsledky jednoho z průzkumů Eurostatu, byť ještě z roku 2004, který zkoumal míru získávání informací z webů veřejné správy ze strany občanů. Podle tohoto průzkumu na tom ČR byla (v roce 2004) v celé Evropě snad úplně nejhůře. Celoevropský průměr byl 45 procent, nejvyšší hodnoty dosahoval příslušný indikátor na Islandu, 68 procent. Ovšem v ČR byl naopak nejnižší, na úrovni 12 procent.
e-government v ČR: spíše pro firmy než pro občany?
Zmiňovaný průzkum Eurostatu ovšem ukázal i jednu další zajímavou věc: zatímco s občany a jejich získáváním informací z webů veřejné správy je na tom ČR bídně, v případě firem je naopak jedna z nejlepších.
S tímto konstatováním, alespoň podle mého názoru, souvisí i následující zajímavá statistika, ještě z citovaného z průzkumu Factum Invenio. Jde o využití elektronického podpisu při komunikaci s úřady (orgány státní správy):
Výsledky jsou na první pohled dost tristní a mohly by svádět k domněnce, že elektronický podpis se v ČR neuchytil. Znovu je ale třeba si uvědomit, že jde pouze o komunikaci s úřady, a nikoli třeba o využití elektronického podpisu například v oblasti internetového bankovnictví, kde se mu docela daří. A hlavně: stále je to komunikace občanů s úřady, a nikoli firem. Právě u firem by situace určitě byla podstatně lepší. To ostatně naznačují i průběžné statistiky o využívání různých interaktivních agend právě ze strany firem (dostupné na stránkách ministerstva informatiky [PDF, 133 kB]), které utěšeně rostou.
S celkovým závěrem, že míra online komunikace občanů s úřady je jen velmi skromná (malá), zatímco komunikace firem s úřady (hlavně pro pravidelné agendy) je naopak relativně vysoká, souvisí zajímavý trend, který byl dobře patrný i na zahajovací tiskovce letošního BMI. Zejména ministerstvo informatiky (MI) se totiž soustřeďuje hlavně na rozvoj těch forem a těch agend, kde dochází k největším počtům transakcí. A to jsou agendy typu daňových přiznání, statistických výkazů, přihlášek a odhlášek pojištění pro zaměstnance atd., které se pravidelně opakují.
Na takovéto agendy přitom firmy používají specializované programy (účetní programy, programy pro personalistiku, pro mzdy, celní deklarace atd.). Konkrétní cestou, kterou se MI ČR ubírá, je pak podpora toho, aby příslušné programy dokázaly samy podávat (odesílat) příslušná podání skrze Portál veřejné správy. To vyžaduje např. zveřejnění formátů datových vět, zprovoznění příslušných transakčních mechanismů na portálu, a v neposlední řadě podporu vývojářů těchto aplikací, aby mohli do svých produktů zabudovat příslušnou funkčnost.
Právě minulý týden se přitom MI ČR mohlo pochlubit dalším krokem v tomto směru, kterým je zprovoznění takovéhoto „transakčního kanálu“ i pro daňové agendy. Takže i různé účetní programy, jsou-li vybaveny příslušnou funkčností, mohou samy generovat daňová přiznání a samy je odesílat (podávat) přes transakční rozhraní Portálu veřejné zprávy. Už není nutné nejprve vyexportovat příslušná data, pak je naopak naimportovat (nebo dokonce znovu zadat) do speciální aplikace EPO na portálu České daňové správy, a teprve pak je skrze tuto aplikaci odesílat.
Pravdou ale je, že tímto trendem se online agendy e-governmentu vzdalují občanovi, který je nemůže využívat (pokud nepoužívá specializované programy, určené firmám). To pak jen dále zvětšuje propast mezi tím, jak možnosti e-governmentu (pokud jde o různá podání) využívají občané, a jak firmy.
Na druhou stranu ale má tento trend svou logiku a opodstatnění: prostředky, které stát vynakládá na rozvoj e-governmentu, jsou omezené, a tak je raději dává tam, kde mohou přinést největší užitek (v objemu transakcí a úsporách nákladů na obou stranách). Opačným extrémem je třeba možnost žádat online o sociální dávky, kterou zprovoznilo ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) již v roce 2003. Počty žádostí se pohybují někde kolem stovky (ročně !!), což těžko vrátí náklady, vynaložené na vývoj a provoz celého systému.
Zákon o registrech: zatím nic
Na zahajovací tiskovce letošní Března – měsíce Internetu přišla řeč i na snahy MI ČR změnit zásadním způsob to, jak jsou dosud vedeny nejrůznější registry a rejstříky ve veřejné správě. Tedy odděleně od sebe, bez vzájemného provázání. Výsledkem je pak to, že když občan něco potřebuje, musí sám suplovat roli takovéhoto propojení. Musí si sám vyžádat výstup jednoho registru (například výpis z rejstříku trestů) a s příslušným „papírem“ pak jít k provozovateli jiné agendy a předložit mu jej jako vstup (jako součást své žádosti).
Snad není nutné zdůrazňovat, že by to mohlo fungovat také jinak: že by si jedna agenda sama vyžádala příslušnou informaci od jiné agendy a neotravovala tím občana. Jenže to zatím nejde, hlavně kvůli absenci propojení mezi příslušnými agendami (v technickém slova smyslu), ale hlavně kvůli neexistenci pravidel, která by předávání dat mezi správci a provozovateli jednotlivých agend řešila. Takováto pravidla nutně musí mít povahu zákona, a na něm se skutečně pracuje. Ministerstvo informatiky jej připravuje už delší dobu, zpočátku jako „zákon o registrech“, dnes jako „zákon o sdílení dat pří výkonu veřejné moci“.
Současný stav je ale takový, že příslušný návrh zákona neprošel přes legislativní radu vlády. Nejspíše proto, že je až příliš radikální. Navrhuje totiž, že aby byl počet „základních“ registrů značně zredukován, a to na pouhé čtyři registry, tzv. referenční:
- registr obyvatel,
- registr nemovitostí,
- registr územní identifikace a adres,
- hospodářský registr (základní údaje o ekonomických jednotkách v ČR).
Ostatní registry by pak byly na tyto čtyři „referenční“ registry navázány v tom smyslu, že by je vlastně jen doplňovaly o další údaje. Ale to je skutečně dosti významná změna, která jde proti tradiční setrvačnosti resortů i celé veřejné správy jako takové. Nejspíše tedy bude vyžadovat svůj čas. Jak zaznělo na tiskovce k BMI, další pokus o prosazení nového zákona, a s ním i celé změny, by mohl přijít po volbách.
To ale bude záviset i na tom, kdo a jak volby vyhraje. Existují totiž i alternativní návrhy, například od platformy eStát, která má velmi blízko k dnes opoziční ODS.
GfK: Jak lidé nakupují na Internetu?
Aby vše nevycházelo až tak pesimistické a v neprospěch občanů (soukromých osob), dovolím si zde zmínit ještě výsledky jiného statistického průzkumu, který již nesouvisí ani s kampaní Březen – měsíc Internetu, ani s e-governmentem, resp. s úřady a komunikací mezi občany a úřady.
Jde o průzkum agentury GfK věnovaný online nakupování. A zde už se situace vyvíjí pozitivně ve prospěch občanů – že by i v důsledku toho, že právě online nakupování bylo zvýrazněným tématem loňského ročníku kampaně BMI?
Hlavní zprávou je to, že meziročně se procenta nakupujících na Internetu zvýšila, a to ze 70 procent v roce 2004 na 83 procenta v roce 2006 (zjišťováno v lednu 2006) – počítáno v rámci „internetové populace“ (mezi uživateli Internetu). Stejně tak se výrazně zvýšil počet těch, kteří na Internetu nakupují pravidelně, viz následující obrázek.
Podrobnější výsledky celého průzkumu najdete přímo u společnosti GfK.
