No a v čem je problém? Rákosníkům přece nikdo nebrání ty boty za pár šupů prodávat, stačí úplná maličkost: zkrátka na ně nebudou šít falešná loga.
A lidi si pak zcela férově vyberou, zda jim logo Nike (a možná, leč ne jistě, lepší kvalita) stojí za vyšší cenu nebo ne. Tohle je naprosto korektní soutěž v tržním hospodářství, kterou naopak narušuje předstírání, že výrobek X je ve skutečnosti Y ...
Pane Peterko,
opět děkuji za vysoce nadstandardní příspěvek na lupě.
Zase jsem rád, že tu EU a její soud máme, jinak by náš parlament byl schopný acta a filtrování po americku zavést hned.
Pokud se podíváte na shrnutí příspěvků, jež vedly k návrhu na novelizaci IPRED, je zcela jasné, že se míchají dvě věci, které by bylo třeba oddělit.
Na jedné straně je porušování autorských práv a na druhé straně porušování jiných práv jako jsou ochranné známky, patenty atd. S výjimkou autorských práv, všechna ostatní práva k duševnímu vlastnictví musí být neoprávněně užívána v obchodním měřítku, jinak to vůbec není porušování.
Domnívám se, že porušování ochranných známek a patentů atd. v obchodním měřítku v podstatě absolutně není kontroverzní, protože proti tomu nikdo rozumný nemůže nic namítat. Nikdo z nás přece nechce falešná trička adidas, falešné léky nebo neoriginální náhradní díly do automobilů či padělanou elektroniku. Co se týká komerčního porušování autorských děl, myslím že ani zde není problém, vždyť ten kdo prodává windows bez licence nebo kdo prodává padělané obrazy či knížky bez souhlasu autora, s tím přece netřeba slitování.
Problém směrnice IPRED a ostatně i ACTA a všech ostatní "děl" na tomto poli je, že zatímco použití známek, patentů atd. je nelegální pro obchodní účely, používání autorských děl pro neobchodní účely bez souhlasu legální není, s výjimkou použití pro osobní potřebu a to ještě jen v některých zemích.
Takže zatímco když koupím třeba padělané boty třeba NIKE na tržnici a daruji je své babičce, nic jsem neporušil a přitom padělatel na mně vydělal a stát přišel o daně a NIKE o peníze. Kdežto když si zdarma stáhnu z internetu písničku a "daruji" ten digitální záznam babičce, porušil jsem dle Velkého obsahu zákon, a dokonce možná i spáchal trestný čin.
A to sami asi všichni cítíme, že není správné, protože ta disproporce je nelogická, proč by jeden druh duševního vlastnictví měl být favorizován?
Osobně se domnívám, pokud by ve směrnici bylo (a ono to tam původně bylo), že se podle ní bude postihovat pouze jednání v komerčním měřítku (včetně autorských děl), tak bude mít 100% podporu. Pouze snaha velkého obsahu, dostat se i na nekomerční sdílení autorských děl z toho dělá tak kontroverzní problém.
Dobry den Jiri,
myslim, ze stavajici zneni pravidel je uplne v poradku. Odposlouchavani IP komunikace je stejny zasah do soukromi jako odposlechy telefonu.
Za sebe rikam, ze je jiste mozne bavit se o ledascem, nicmene aktualne je na panech z "Velkeho obsahu", aby vratili delku copyrightu na nejakou rozumnou uroven. Dnesnich 70 let je opravdu nemravnych.
Zdravi
MK
Aha, mam za to, ze k nedorozumeni dochazi na vsech stranach :-) Ja vnimam ISP jako "poskytovatele konektivity" - a mam za to, ze tak je vniman velkou casti internetove gramotne populace.
Co se NICu tyce, tak mam za to, ze na zaklade platne legislativy CZ.NIC udaje o drzitelich domen vydava. Podotykam, ze CZ.NIC mel ty udaje verejne vsechny a az na natlak pravniku (tedy pri zjisteni faktu, ze by za to mohl byt popotahovan, je schoval). CZ.NIC sam jako "rejstrik" nema (nebo aspon v dobe, kdy jsem se jeho prace ucastnil aktivneji) zadnou radost ze schovavani udaju.
To je sice pravda, nicméně v reálu se při typickém zátahu na "Sapu" řeší hlavně kompletní padělky včetně ochranných známek...
Teoreticky by šlo sice napadnout i další věci, ale z hlediska designu je zrovna u bot obvykle logo jeho výraznou částí, takže při jeho "nepadělání" už se dost rozjede i vzhled. Patentově mohou být chráněny i některé fígle (třeba takové ty "Nike air" paty atd.), jenže ty se u padělků leckdy naopak vynechají aby se ušetřilo.
To není tak docela pravda...
ústavní soud povinnost data retention zrušil, a s platností od září zrušil i právo OČTŘ tyto informace od ISP vyžadovat.
Ona totiž legislativa EU stanoví, že tyto informace lze vyžadovat v případech vyšetřování zvlášť závažné kriminality, a naši zákonodárci to neuvěřitelně benevolentním šmahem stanovili ve všech případech, takže i v případech porušování autorských práv s hodnotou pod 5000, což jsou bagatelie, které se normálně (u jiných trestných činů) vůbec trestně neřeší.
jsou mrtvá nejspíše díky Polákům...
http://pocitace.sme.sk/c/6264958/dohoda-acta-v-europe-pada-polsko-ju-odmietlo-prijat.html
Za podmínky komerčního měřítka s tím naprosto souhlasím.
Navíc v 99 procentech případů v komerčním měřítku je dotčeným subjektem právnická osoba, která má podstatně jinak nastavena "základní lidská práva" týkající se osobní svobody, svobody projevu a ochrany osobnosti, což ostatně reflektuje i naše i EU judikatura u data retention a posledního rozhodnutí ohledně §88 TŘ.
Pokud mají majitelé duševních vlastnictví právo své vlastnictví bránit musí mít druhá strana možnost je o ně obrat. Pokud by práva měla jen jedna strana bylo by to jako za komunistů nebo pod vedením diktátora. Oni všechno a ostatní naprosté bezpráví. Pokud se něco takového stane tak občan který není zvyklí být otrokem se stane ve své zemi teroristou a dříve nebo později zapálí svou zem v zoufalém boji za své práva a pro svou svobodu proti útlaku...
Vážený pane,
snad by bylo řešení, kdyby Internet měl podobný statut a režim jako má veřejná knihovna. Tam taky mohou být půjčovány s určitými omezeními audiovizuální záznamy a noviny a knihy.
Není problém takovou internetovou knihovnu omezit teritoriálně a časově. Například audiovizuální díla by mohla být v internetové knihovně přístupná teritoriálně omezeně po prvním uvedení ve veřejnoprávním rozhlasu a TV, noviny a knihy tak, jak je to obvykle u knihoven.
Není ani problém zpoplatnění podle počtu stažených bitů.
Když výrazně subvencujeme z daní divadla, kina, filmy, výtvarné umělce, knihovny, proč do toho nezahrnout český Internet.
Když financujeme kulturu inzercí, tak to může být použito i v Internetu.
Internet je vlastně již nyní také obrovská knihovna.
To si možná ne úplně rozumíme; nejde mi o odposlouchávání a záznam jakékoliv komunikace po internetu (bez předchozího soudního příkazu v trestní věci; což funguje), ale o to, zda by měl být například provozovatel Aukra nebo E-bay nucen vydat údaje o svém uživateli a jeho účtu (pokud je zná) anebo podobně aby NIC.Cz byl nucen vydat údaje o majiteli domény (které jsou leckdy neveřejné), webhoster o uživateli jeho prostoru atp. Jde mi o identifikační údaje.
Podobně jako v reálném světě je možné z KN zjistit, kdo vlastní jakou nemovitost, z rejstříku kdo vlastní jaký vůz, je možné zjistit, kdo provozuje jaký obchod, kdo vede jakou aukci atp. si myslím, že by něco obdobného mělo být možné i v digitálním prostředí.
Uchovavani dat vs ziskani dat neni ani zdaleka do same. Acta (mimo jine) pozaduje, aby ISP sdeloval (napr) adresu, jmeno ... a dalsi udaje o zakaznikovi, coz ted musi udelat jedina na soudni prikaz.
Ostatne, rozhodnuti naseho US a rozhodnuti soudniho dvora EU jsou v souladu, a pokud se nepletu, tak ono uchovavani dat = trvale preventivni sledovani vsech = je to v rozporu i s tim rozhodnutim z EU => teoreticky, pokud by pani posranci neco takoveho znovu schvalili, tak je to automaticky neplatne.
Samozřejmě, že Internet je mnohem širší, ale o těchto dalších částech Internetu se zde nediskutuje.
Tady diskutujeme jen o autorských dílech, jejichž kopie, ne originály, jsou uloženy na Internetu, a to tak, že jsou volně přístupné veřejnosti.
Nediskutujeme o autorských dílech volně nepřístupných.
Spíš by Evropa měla jinak upravit software. On je takovým přílepkem, nepatřícím do autorských práv, pokud je chápeme jako umělecké dílo autora. Patří správně mezi patenty, neboť je to technické řešení, ne umělecké.
Protože ale jen softwarová technická řešení patří mezi výluky, na které nelze udělit patent, dostal se software lobováním mezi umělecké projevy.
Zješvně tam nepatří.
Softwarové technické řešení tak platí místo 20 let od přihlášení 70 let po smrti posledního autora. navíc jeho podstata se výměnou za časově omezený monopol veřejnosti nesděluje.
Zároveň nemusí být nikde přesně definováno patentovým nárokem. Ale softwarové lobby to takle rozplizle, tj. nekonečně dlouhá a neurčitá ochrana, vyhovuje. Reverzní engineering softwaru jeho poskytovatelé zakazují. To je monopol bez protihodnoty.
Radsi nediskutujte, kdyz nevite o cem je rec, web cini nepatrnou cast provozu a drtiva vetsina autorskych del se rozhodne pres web neprenasi.
Patentovat SW je pak jeste vetsi kravina nez stavajici uprava, staci se podivat do US. Trebas progressbar je patentovany (je nejaky konkretni, ale princip ze neco nekde ubyva/pribyva ...).
Revezni zkoumani SW nas AZ vyslovne povoluje.
Hm, tak já takový nápad nepovažuji ani za rozumný, naopak bych řekl, že se jedná o trestnou činnost a přesně to nadřazování jednoho druhu práva nad druhé, o kterém je celý ten článek.
Pokud bude ISP jakkoliv filtrovat data, která přes něj protékají jedná se o porušení komunikačního tajemství, je to totéž, jako kdyby vám pošta rozlepovala dopisy a nedívala se jestli tam neposíláte nějaké podezřelé texty.
To že je filtrování digitálních dat snadnější, neznamená, že by to bylo legálnější, než takové estebácké praktiky.
Děkuji Jiřímu Peterkovi za kvalitní a nestranně zpracovaný názor. Připadá mi ale, že se v celé kauze - "válce" majitelů práv pozapomíná na jednu podstatnou věc - a sice na to, že to jsem já, Ty, my všichni, kdo si ono zboží kupuje a tím také vytváří zisky těmto společnostem. Majitelé práv totiž v honbě za zisky pod bohulibou "záchranou samotné existence autorů" vylévají pověstnou vaničku i s dítětem! Nevím jak Vy, ale já si nikdy nekoupím e-knihu, kterou nepřečtu na kterékoliv čtečce, protože je chráněna padesáti ochranami proti úplně všemu a poškozuje tak mě, jejího majitele, který si ji řádně zakoupil!! Pokud se mi pokazí Kindle a čtečka od jiné firmy již v té době bude lepší a kvalitnější, znamená to, že si budu muset všechny mnou zakoupené knihy na kindle zakoupit znovu?? TO URČITĚ!!! To by se Vám tak líbilo. Uvědomte si laskavě, že nebýt nás čtenářů, kteří si Vaši knihu koupí - nemusíte vlastně vůbec psát. Díky pirátům, kteří knihu rozšíří bez oněch DRM a umožní ji tak číst obrovským masám lidí na čemkoliv, se autor stává slavným a měl by z toho i profitovat.
Naopak Vaši SUPER ochráněnou knihu distribuovanou majiteli práv totiž možná nakonec nikdo číst nebude, protože nepůjde otevřít!!!. Právě díky oblibě mezi námi ČTENÁŘI a tedy i (a je v tuto chvíli jedno jestli legálními, nebo nelegálními) MAJITELI knih se stává autor slavným a sbírá věhlas a také pochopitelně fanoušky. Všímáte si, že ZDE už najednou opravdu JDE o skutečnou osobu AUTORA????? A to bude nejspíš ten problém pro IFPI, DILIA, OSA a jim podobné, které již dávno patří do propadliště dějin, jen o tom ještě neví... do té doby, kdy si autoři uvědomí, že je vlastně vůbec nepotřebují a všechny prostředky (90%) jim věnované jsou vyhozené oknem. Autoři potřebují nás, čtenáře a podle toho by se měli chovat. Doufám, že doba, kdy autoři prohlédnou je skutečně již velmi těsně za dveřmi, ne-li přímo ve dveřích... :-)
... mne ale přeci vůbec nešlo (a ani v návrhu novely směrnice nejde) o filtrování dat. Jde o možnost identifikovat konrétní osobu na internetu, t.j. aby ISP vydal její identifikační údaje,pokud je zná. Jako když se provozovatele tržnice zeptáte, komu pronajal tamten stánek...
Prosím, nesměšujme tyto dvě věci, jinak se nikdy nikam neodstaneme.
Vím dobře o čem je řeč. V duševním vlastnictví patřím mezi profesionály.
Tady se nediskutuje o tom co vše je ve webu nebo Internetu.
To hlavní, na co upozorňují, je, že autorská díla nemohou být na Internetu z podstaty věci ve svém originálu, ale v méně kvalitní kopii. Proto je také jejich vnímání méně dokonalé než z originálu.
Další myšlenkou je, že SW do autorských práv vlastně nepatří, je to technické řešení, ne estetické. Technická řešení se patentují. Kategorie jsou výrobky, způsoby výroby, zařízení na výrobu, použití k novému účelu a zapojení.
Dnes se již de facto SW patenty objevují. Prezentují se jako kategorie patentů, která se nazývá "zapojení." Ve skutečnosti ale to zapojení je "o sobě známé", nenové, a řešení spočívá jen v tom, že používá nový (!) SW.
Ale patentoví zástupci, SW-právnící, a celá kohorta dalšich expertů je najata pro jediný úkol, ve všech směrech dosáhnout co největší výhody.
70 let po smrti autora bezplatně a bez popisu podstaty SW je víc než 20 let za poplatky a s popoisem řešení.
To je jádro věci, proč se to mocné SW firmy prosadily.
Tam jde jen o sílu peněz.
Reverzní zkoumání nemáte zablokované AZ, ale smlouvou při nabytí SW, často i se zákazem dalšího prodeje. To přeci všichni víme.
Celý ten systém usiluje o trvalou závislost na konkrétním zdroji, pozitivně i negativně, tedy cestou výhod i zákazů. Hlavně aby byl zákazník závislý.
Mno, opravdu nevim co je mene kvalitni na textu nebo fotografii nebo filmu .... kdyz to vse vznika dnes uz z 90% ciste digitalni cestou.
SW je bezceny za rok ci dva od zverejneni, specielne pokud jej nikdo neudrzuje.
Smlouva vam nemuze zakazat co zakon povoluje, takove ujednani je neplatne, a pokud se prohlasujete za odbornika, tak to predpokladam vite => uvadite tu lzive informace.
Pěkně jste to popsal.
Je dost příruček obchodu, hlavně z US, které přímo popisují, že hlavním úkolem v obchodu není jednou prodat, ale dosáhnout toho, aby se zákazník vrátil (nebo lépe musel vrátit) a kupoval znovu a znovu (nejlépe již nemohl kupovat u konkurence).
Tady to jen popisujete na e-knihách.
Cílem je na konkrétním zdroji trvale závislý zákazník.
Zákazník tedy musí být "chytrý"!!!
V HW je třeba klasická závislost na originálních (předražených) inkoustových kazetách pro tiskárny.
U speciálních zařízení trvalá závislost jen na firemním servisu.
U speciálně vyvinutého SW jen na jeho dodavateli v případě jakýchkoli změn.
V čem je nižší kvalita
Text v PC vesus kniha: chybí grafická úprava, potřeba čtecího zařízení, po přečtení neprodejné, obtížně můžete takovou knihu dát jako dárek, a přemýšlejte dál sám.
Fotografie obrazu: potřeba čtecího zařízení, nelze pověsit na stěnu, nelze prodat, přemýšlejte dál sám
vaše fotografie reality: tady je to OK, to je primární autorské dílo
fotografie jiného autora: nemůžete ji dále někomu legálně prodat, nemáte primární obraz (dříve negativ), ale jeho bitově redukovanou méně kvalitní kopii.
Film na DVD: těžko můžete někomu (legálně) prodat vypálenou sebelepší kopii DVD nebo CD disku (za původní cenu), trvalivost vypálených disků je menší než u originálních
sebedokonalejší kopie obrazu: nemá nikdy cenu originálu, těžko ji můžete vystavit na výstavě jako originál
Konzumace majetku jako celku (nejen estetická konzumace pro vlastní osobu) je tedy vždy nižší.
A dál přemýšlejte sám.
SW je bezcenný? Jak který a za jak dlouho, po konzumaci je vše bezcenné, i jídlo.
Co smlouva nemůže zakázat je v každé zemi jiné. Především Vám při koupi SW téměř nikdy nedají zdrojový program. A pak si dělejte reverzní engineering.
Ano, možná se Vám podaří ho zrekonstruovat, možná ne, ale pořád jste tam, kde jste byl před tím a neděláte-li to jako hobby, vynaložil jste nějaké náklady a přesto musíte čekat >70 let. Pak to můžete využít.
Kdyby to byl patent, tak si to přečtete v popisu vynálezu a po 20 letech to smí kdokoli využít.
A to zainteresovaní přesně chtěli, když to vsunuli do Copyrightu.
Spíš by Vás mělo zajímat jako to bude u nás se nějak prorazí s ACTA.
Třeba se to bude jmenovat jinak, ale obsahově to bude totéž.
Zakon ma pred smlouvou prednost vzdy. Je to naprosto jasne pravidlo.
Zakon samozrejme muze stanovit, ze nejakou vec lze upravit smlouvou. Obecne ovsem plati (v 90% pripadu) ze smlouva muze dat lepsi a nikoli horsi podminky.
Napr zakon jasne rika, ze zasahem do prav autora neni u AV del kopie pro osobni potrebu. Vy si muzete do smlouvy/licence ... 100x napsat, ze to zakazujete, presto je takove ujednani neplatne.
Fakt bych chtel videt tu "mene kvalitni" fotku, pokud dotycny hodi na net to, co mu da fotak, tak ste nejspis prvni a jediny na svete, kdo je schopen rozlisit original od kopie.
Trvanlivost vypalenych disku nikdo neresi, protoze na placky si vypalujou leda hlupaci, co ziji 20let zpet. Cena tehoz na HDD je o rad nizsi a "trvanlivost" o nekolik radu vyssi.
Copyright chrání jen (!) estetickou část SW, tedy u SW uspořádání (vnější), ne vlastní technický algoritmus SW. Ten je volný od samého počátku.
Proto je tam obvykle navíc ta závora neanalyzování v kupní smlouvě na SW. Pochopitelně v míře, kterou místní zákony dovolují.
Také bude jiný přístup u SW pro soukromé použití a u SW balíku pro velké systémy, např. centrální části Internetu.
Pokud se prodávající obává, že nebudou splněny podmínky kolem kopírování, má jen možnost neprodat. V prostředí HW a SW se to používá hlavně u výrobního zařízení na klíčové komponenty HW, centrální části sítí, nemluvě o utajovaných systémech.
Aby v tom nebyl hokej, zkusim to trochu rozdelit:
(+ vse nize uvedene se tyka civilniho rizeni, v trestnim rizeni maji organy č. v tr. ř. samozřejmě úplně jiné pravomoci):
- poskytovatel připojení: identifikační údajě dobrovolně nevydá, žádná zvláštní zákonná norma, na základě které by tyto údaje mohl třeba nositel práva požadovat, není
- poskytovatel webhostingu (volného prostoru):dtto
- provozovatel diskuzního fóra: dtto
- provozovatel aukčních serverů: dtto
- CZ NIC (ve vztahu k majitelům domén): ten tyto údaje v rámci ADR vydává
Uz je mi to jasnejsi. Podle me je spravny pristup, kdy poskytovatel pristupu v civilnim rizeni nevyda udaje o uzivateli. Je to stejne, jako kdyz nemame specialni zakon, na zaklade ktereho Vam nevyda zaznam provozovatel kameroveho systemu v obchode, kdyz mu reknete, ze si myslite, ze vam pravdepodobne pred jeho prodejnou jeho zakaznik ukradl penezenku.
U poskytovatelu webhostingu a diskusniho fora tu snahu muzete rovnou zabalit. Mrknete se na to, jak hezky dokazi svoji identitu maskovat provozovatele neonacistickych stranek.
Sorry, ale tohle je blbost. Disassemblovane zdrojaky se nestavaji vasim autorskym dilem proto, ze jste pouzil ILSpy. Autorskeho dila je definovano nejak ve smyslu, ze se jedna o kreativni vysledek tvurci cinnosti. Obavam se, ze ta dve tri kliknuti na cizi kod tu definici v zadnem pripade nesplnuji.
Kdysi byl v TV rozhovor s jedním autorem a interpretem "nestředoproudové" hudby (jméno mi vypadlo). Na dotaz, co říká na pirátění hudby, odpověděl, ať si každý pirátí, jak je mu libo. On že se chtěl nechat registrovat u OSY a tam mu odpověděli, že podle jejich měřítek není autor a že ho k sobě nevezmou. Přitom jeho písničky se běžně v rozhlase hrají, ale on z toho nic nemá.
Vážený pane,
snad by bylo řešení, kdyby Internet měl podobný statut a režim jako má veřejná knihovna. Tam taky mohou být půjčovány s určitými omezeními audiovizuální záznamy a noviny a knihy.
Není problém takovou internetovou knihovnu omezit teritoriálně a časově. Například audiovizuální díla by mohla být v internetové knihovně přístupná teritoriálně omezeně po prvním uvedení ve veřejnoprávním rozhlasu a TV, noviny a knihy tak, jak je to obvykle u knihoven.
Není ani problém zpoplatnění podle počtu stažených bitů.
Když výrazně subvencujeme z daní divadla, kina, filmy, výtvarné umělce, knihovny, proč do toho nezahrnout český Internet.
Když financujeme kulturu inzercí, tak to může být použito i v Internetu.
Internet je vlastně již nyní také obrovská knihovna.
Ono to ale existuje, jen ne v CR, Treba ve statech si muzete zaplatit sluzbu (stejen jako clensky prispevek v knihovne) a po dobu co mate sluzbu zaplacenou tak vyuzivate vseho co tam je. Je jedno jestli to je na film nebo serialu za "par korun" mate pristup k velmi sirokemu vyberu. amm naladu? tak se podivam .
proc toto treba neni v EU - pokud bych mel moznost se za rozumne penize pripojit k nejake online databazi proc ne - rozhodne by to bylo vyhodnejsi nez ruzne placene TV kanaly - dival bych se na to co chci a ne na to co davaji. Kdyz by cena byla napr 200kc mesicne tak myslim ze by se nasla spousta lidi co by si to predplatila radeji nez zminovane TV kanaly.. Jeslti nodou by nemohla jit cesta i tudy... Proc bych si draze kupoval filmykdyz ybch se na ne mohl kdykoliv podivat? a neresit jejich uskladneni, a kazdych x let i zpetnou kompatilitu s prrehravaci TV, PC a kdovicim jeste.
IFPI, RIAA, SABAM, DILIA, OSA, ČPU, BSA, INTERGRAM a všechny ostatní = jen prostředníci a příživníci, vezoucí se na zádech skutečného autora, producenta, zpěváka, textaře.... a to pod vlajkou jeho "ochrany", jeho práv, jeho přežití nebo čehokoliv dalšího...
Také Vás někdy napadlo, zrušit všechny tyto organizace a jejich miliardové prostředky věnovat PŘÍMO autorům??
Není tohle "TO", čeho se tito parazité bojí??
Vážený pane,
rozlišujte, že to první, intellectual property, předpokládá placenou registraci a zahrnuje zejména patenty na vynálezy, průmyslové a vkusové vzory, ochranné známky, označení o původu zboží. Česky tomu říkáme duševní vlastnictví. V Allicante je Evropský úřad na registraci ochranných známek. Taky máme Evropský patentový úřad, který dělá i průmyslové vzory. Nic z toho nemůžete uložit v elektronické podobě, leda dokument, kterým se právo uděluje. Týká se to výrobků a služeb.
Pak máme autorské právo (anglicky Copyright, často se vyznačuje jako C v kroužku + letopočet) vznikající bez jakékoliv registrace vytvořením. Týká se ale jen osobitého uměleckého projevu, ne obsahu. V elektronické podobě se vždy jedná jen o uloženou kopii autorského díla (textu, hudby, obrazu, sochy) ne o originál (knihy, zahrané hudební skladby, fotografie nějakého obrazu nebo výjevu). V elektronické podobě nemůžete uložit knihu, sochu nebo obraz, nejste přítomen na konzertu, v divadle. ani doma nahrané DVD, soubor avi, apod. mp3 a pod nemají srovnatelnou kvalitu s původním dílem. Vždy je tam nějaká újma na kvalitě.
Ale i s těmito záznamy a kopiemi lze obchodovat, i třeba jen nepřímo vystavením a současným prodejem reklamy. Bohužel to bez souhlasu autora nedovoluje ani současný zákon.
Problém je, že v praxi je třeba obtížně vymahatelné, abych na internet nemohl dát svoji fotografii obrazu, svůj záběr z vystoupení kapely, u textů třeba je "Jára Cimrman" autorsky chráněné jméno. Smím nakreslit obrázek Švejka ve stylu Lady a dát ho na internet.
V zásadě by bylo nutno Internet zrušit, nebo by do něj mohli přispívat sami vydavatelé formou reklamy. Internet by se změnil na oficiální média + reklama a jinak jen třeba soukromou korespondenci a dost.
A jaký myslíte, že je rozdíl mezi botami Nike z kamenného obchodu a Nike ze Sapy? jen v ceně! V praxi to funguje tak, že Nike zadá výrobu X párů do Asie, tam ale vyrobí Y párů, přičemž X je mnohem menší, než Y a rákosníci v Sapě na ty páry navíc našijí jen značku, která tam od asijského výrobce nebyla. Takže ohánět se tím, že tzv. padělky jsou méně kvalitní je poněkud mimo mísu a i kdyby: Když dám tři stovky za padělek, místo tři tisíce za originál, tak mi rozhodně nebude vadit, že ten padělek po půl roce používání vyhodím.
Článek je velmi dobrý. P. Peterka má na neprávníka velmi široký a fundovaný rozhled nad danou problematikou.
Plně souhlasím s jeho tezí, že by ideálně mělo dojít mezi oběma "tábory" ke koexistenci, kdy by jeden uznával zájmy toho druhého. I proto by mne zajímalo, jak dalece je pro zdejší diskutující přijatelný či naopak nepřijatelný tento princip citovaný v článku:
"•upřesnění pravidel, na jejich základě je možné získávat důkazy od prostředníků (např.: ISP), tak aby bylo možné identifikovat ty, kteří porušují práva duševního vlastnictví v komerčním měřítku, stejně jako jimi využívané finanční kanály."
Já osobně jej (jako princip) považuji za rozumný, který by snad neměl nikomu vadit, protože by měl jen umožnit, aby bylo možné v digitálním světě vymáhat práva (jakákoliv) podobně, jako v reálném světě, což snad nemůže být nic kontroverzního. Jaký je Váš názor?
JČ
Je pravda, že přestože ISP je dost obecný pojem (prostě poskytovatel jakékoliv služby) je v praxi povětšinou vnímán jen jako "poskytovatel připojení", proto je užíván jiný pojem, jako je "intermediary" - prostředník, zprotředkovatel...., což je uvedeno i v návrhu novely směrnice.
CZ NIC je spíše okrajový problém, týká se asi jen sporů o doménová jména a tam opravdu platí, že CZ NIC, jak v rámci ADR, tak pro účely soudního řízení, údaje vydává.
Jde zejména o jiné služby, jak jsem již popsal výše.