Hlavní navigace

Děti a Internet I.

4. 5. 2007
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

 Autor: 29
V dnešní době děti tráví na Internetu podstatnou část svého volného času. Hrají tu hry, baví se s přáteli... O tom, jak se děti na Internetu chovají a jaké jsou jeho přínosy, pojednáváme v první části dvoudílného článku. A teď se vžijte do dětství a připojte k němu představu informační dálnice.

Internet patří nepochybně k nejrychleji se rozvíjejícím fenoménům současnosti. Svět běží na plné obrátky, a ač nám porodnost klesá, stále se staráme o nové a nové lidské jedince. Stejně jako je Internet informačním odrazem naší kultury, naši potomci nesou dědičné biologické informace o našem druhu. Možná tohle je ten důvod, proč je okno prohlížeče pro děti tak přitažlivé – ukazuje jim svět takový, jaký je. A tak v rámci vývoje moderního člověka splývá globální kultura s biologií. Na rozdíl od nás dnes dítě nevyrůstá v „malém světě”.

Statistiky

To, že děti služeb Internetu využívají a že jsou jím do určité míry pohlceny, můžeme zjistit pohledem do statistik. Z výzkumu společnosti NetRatings provedeného ve Spojeném království 6. března 2006 vyčteme, bráno vzhledem k aktivní internetové populaci, 24% podíl lidí do dvaceti let. Celosvětový průzkum agentury Media Metrix z prosince roku 2000 došel pro stejnou věkovou kategorii k číslu 19,48  % (z toho 7,59  % dětí mezi 2 a 11 lety). Můžeme tedy předpokládat, že zhruba čtvrtina internetové populace v ČR je mladší dvaceti let. Toto číslo je v souladu s podílem této věkové skupiny v celkové populaci naší republiky. Co to znamená? V podstatě to, že děti procházejí individuálním vývojem vystaveny Internetu stejně intenzivně jako dospělý, „hotový” člověk.

Podle statistik děti nejen hrají hry, ale také stahují hudbu, programy, posílají pohlednice, zakládají si stránky, čtou časopisy, dělají si domácí úkoly, občas navštíví aukční servery… Dospívající pak nacházejí výrazné zalíbení v online komunikaci, chatech, instant messengerech apod. (toto složení zájmů se vyskytuje i předtím, ale neklade se na něj takový důraz). Vlastně se dá říci, že děti a dospívající dělají v kyberprostoru to samé co dospělí, kromě práce.

Chybí už jen dodat výsledky průzkumu prezentované minulý rok v prosinci společností Gemius. Vyplývá z nich, že dospívající mezi 12 a 17 lety z velké části sdílejí své osobní údaje a chodí na schůzky s lidmi, se kterými se seznámili přes Internet. Výzkum potvrzuje prim komunikace pro surfující dospívající. Podrobnější výsledky se dozvíte zde.

Zdá se tedy, že existence kyberprostoru (kromě jiných vlivů, jako je třeba velký přísun proteinů) podporuje postmoderní jev zvaný sekulární akcelerace – neustále se zrychlující psychický i fyzický vývoj. Dívky dříve menstruují, začátek puberty se teď už v některých knihách řadí k 11 letům věku. A deziluze ze světa, který dokážu teď daleko rychleji poznat přes Internet, se dostavuje dříve.

Co dětem Internet přináší

Nejčastější činností prováděnou po Internetu jsou u dětí před pubertou bezpochyby hry. Virtuální prostředí jich nabízí téměř kompletní škálu. Dle francouzského psychologa a antropologa Rogera Cailloise se hry dělí do čtyř skupin (z nichž má každá v kybersvětě svůj odraz): Agon – hra, ve které jde o vítězství, o potvrzení vlastní převahy v některé intelektuální, smyslové nebo fyzické činnosti, např. běh nebo šachy (ve virtuálním světě si procvičíme „jen“ intelektuální a smyslové schopnosti); Alea – hra o štěstí, např. kostky nebo karty (nebo internetová kasína, a to i za tzv. „funny money“); Mimikry – napodobování a předvádění jiných, jež vede k procvičování sociálních dovedností, např. hra „na doktora“ nebo divadlo (na chatech apod. může dítě dokonce daleko uvěřitelněji experimentovat s vlastní identitou); Vertigo neboli závrať je založená na široké chemické změně v organizmu, příkladem může být bungee jumping (tomu může odpovídat hraní akčních multiplayerových her).

Dále Internet funguje jako jedinečný zdroj informací. Dítě si v něm najde podklady k domácím úkolům, ale jeho zvědavost ho může posunout i o pár odkazů dál. Na rozdíl od dřívější vědomostní hegemonie učitelů a rodičů si teď může dítě samo vybírat, co se chce dozvědět. Jev svobodného vzdělávání se neprojeví, dokud dítě lpí na názorech rodičů, tedy v podstatě do deseti let, kdy už se (dle Kohlberga) přestává dítě orientovat jen na odměnu a na trest. Pravý boom ale přijde až s nástupem puberty.

Dalším pozitivem světové sítě je možnost komunikovat a experimentovat s komunikací. Dítě a hlavně dospívající si tak mohou zkusit zevnitř různé role a situace (díky změnám vlastní online identity – např. změně pohlaví na chatu apod.). Pod ochranou „internetové anonymity“ vyjadřují širokou škálu nově objevených emocí, slovní formulací je lépe začleňují do svého životního příběhu a nakonec je dokážou i daleko lépe ovládat. Kamarád, kterého jsme nikdy neviděli, je pro teenagera interaktivní variantou klasického deníku. Pro hůře přizpůsobivé jedince, uzavřené a nepříliš společenské mladé lidi, je internet bezpečnou cestou k získání základní sebedůvěry v rozhovorech i mimo ně.

BRAND24

Zkrátka dá se říci, že je Internet pro vývoj jedince přínosem, a to hlavně pro teenagery. Vztahem dospívajících s internetem se dlouhodobě zabývá David Šmahel z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Ve své knize Psychologie a internet se věnuje např. i problematice virtuální identity. Dospívající má v kyberprostoru prakticky každý večer možnost opouštět a nacházet novou identitu. Tento cyklus se nazývá MAMA (moratorium, achievment, moratorium, achievment…): Nejprve jedinec zkoumá různé alternativní identity, aby dospěl k relativně pevnému stanovisku atd. Teorie MAMA je odvozena od práce Erika Ericksona, který jí nazýval několikaleté(!!!) cykly ve vývoji člověka. Je patrno, že náš vývoj se působením kybersvěta zrychlil a (dalo by se říci) zefektivnil.

Nejen samá pozitiva

Dnešní text komentoval klady kybersvěta, ale není vše jen černé nebo bílé. I Internet je tak trochu šedivý (spamy, phishing, stalkeři, příliš mnoho chybných informací) a s tím vším a nejen s tím se musí naši potomci vyrovnat. O všech těchto problémech i o tom, jak můžeme dětem pomoci je překonat, se dozvíte ve druhém díle článku.

Jak často používají vaše děti Internet?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor studuje FF MU obor Psychologie. Aktivně přispívá do několika internetových magazínů, zajímá se přitom hlavně o webovou komunikaci a psychologii Internetu.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).