Hlavní navigace

Konsolidace telco operátorů pro firemní klientelu

10. 12. 2010
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Trh telekomunikačních operátorů obsluhujících firemní klientelu prošel v posledních letech zásadní konsolidací, mobilní operátoři se zde přitom neohřáli. Jaká je dnešní situace?

Trh telekomunikačních služeb pro firemní zákazníky prošel v posledních letech vlnou konsolidace, kdy se na trhu vyprofilovalo pouze několik málo silných hráčů, jasně orientovaných na poskytování profesionálních služeb korporacím.

Konec nazdárků

V devadesátých letech se projevil velký boom alternativních operátorů, kteří přišli na český trh s logem známého zahraničního operátora, smělými plány a nákladnou reklamní kampaní. Trh pro firemní zákazníky s notoricky vysokými cenami a zastaralou nabídkou služeb působil jako snadná kořist. První výsledky navíc často přinášely zajímavé marže, například na poskytování vytáčeného internetu nebo prostým přeprodáváním linek Českého Telecomu firemním zákazníkům.

Alternativním operátorům ovšem zpravidla ujel vlak při investicích do vlastní telekomunikační infrastruktury. Technologická změna, kdy se násobně zvýšily požadavky na šířku pásma a hlasové služby přešly do mobilních sítí nebo na VoIP platformu, ukázala, že tento obchodní model je neudržitelný a služby postavené na pronajaté infrastruktuře nedokážou operátory uživit.

Labutí písní se pro mnoho alternativců stalo podepsání dohody o pronájmu místní smyčky s Českým Telecomem, po němž nevyhnutelně následoval konec operátora a odprodej všech aktiv na českém trhu.

Bez optiky to nejde

Z alternativních operátorů obsluhujících firemní klientelu zůstali na trhu pouze dvě větší firmy, které vlastní rozsáhlou celonárodní i pražskou metropolitní optickou síť. GTS Novera i Dial Telecom získaly velkou část své optické infrastruktury i zákaznické báze prostřednictvím skupování jiných telco firem. Oba operátoři se nyní zaměřují výhradně na korporátní, velkoobchodní zákazníky nebo státní správu. Také úspěšní regionální provideři, jako T-Systems nebo brněnský Faster či Maxprogres, vlastní své optické sítě.

Ale jenom optika nestačí…

Malý prospěch z optiky mají nejčastěji subjekty, pro něž telekomunikace jsou pouze jakýmsi malým přívažkem k jejich hlavní činnosti. Například optické sítě ČEZu nebo vedení podél kolejí Českých drah rozhodně nenaplňují svůj obchodní potenciál. Při jejich více multimiliardovém obratu bývají výnosy z telekomunikační činnosti v řádech desítek až stovek milionů korun pod rozlišovací schopnost top managementu těchto společností.

Telekomunikační divize se navíc primárně orientují na poskytování ICT služeb pro mateřskou korporaci. Ještě horším příkladem plýtvání bývají městské optické sítě vybudované z veřejných peněz s přispěním fondů Evropské unie. Takto postavená síť potom slouží takřka výhradě potřebám daného města nebo kraje a z HDPE chrániček ležících v lukrativních částech měst je využito pouze několik málo vláken. Jedinou cestou, jak efektivně využít takto postavenou infrastrukturu, je prodat ji společnosti, jež umí telco služby efektivně provozovat. Pro potřeby města, drah nebo energetického gigantu pak vyčlenit pouze několik vláken, pro něž mají skutečně uplatnění.

Jak získat optickou síť?

Postavit optickou síť je velice nákladné. Náklady nejsou pouze s vlastním kopáním a pokládkou chrániček a kabelů, ale obrovské peníze a spoustu úsilí stojí vyjednání věcných břemen s vlastníky pozemků a získání územních rozhodnutí a dalších nezbytných povolení. Investice jsou navíc velmi dlouhodobé. Jen příprava a vyjednání všech povolení trvá většinou déle, než je zákazník ochoten čekat. Proto mnoho firem, které do optických sítí hodně investovaly, zůstávalo dlouhodobě ve ztrátě. V Čechách podobný osud potkal třeba Aliatel nebo pražského operátora InWay.

GTS i Dial Telecom získaly velkou část svých sítí právě skoupením konkurentů s vlastní infrastrukturou a důslednou snahou o její maximální vytížení. Obě společnosti rozvoj sítě financují často i dlouhodobým pronájmem kapacit nebo vláken různým domácím i mezinárodním operátorům. Obě společnosti navíc převzaly optické sítě podél jiných typů sítí. Celonárodní síť GTS do značné míry kopíruje produktovody, které byly využity při budování sítě společnosti Aliatel. Dial Telecom má jádro své celonárodní optické sítě postaveno podél plynovodů na území ČR. 

Ačkoliv všichni hráči na tomto trhu fungují navzájem jako konkurenti, tak mnoho projektů je budováno za spoluúčasti více firem a rozšiřování sítě realizují operátoři často pronájmem kapacit nebo výměnou vláken s jinými operátory. Zejména Dial Telecom získává více než polovinu svých výnosů na velkoobchodním trhu a je preferovaným partnerem pro velké globální mezinárodní operátory na českém trhu.

Mobilní přešlapování

Všichni tři čeští mobilní operátoři se v posledních letech snažili výrazně zapojit i do světa fixních komunikací. Trh s mobilní komunikací v korporátním sektoru se již dávno plně saturoval. Mobilní operátoři již mají smlouvy se zákazníky, mají vybudované páteřní sítě pro připojování základnových stanic a převzetí fixních linek působilo jako lákavý dezert po mobilní hostině. V praxi to ovšem ne vždy fungovalo bez problémů. Zatímco mobilní sítě jsou postaveny na standardizovaných technologiích a většina zákazníků od operátora potřebuje pouze SIM s možností dovolat se, poslat SMS, případně využívat paketová data, tak svět fixních komunikací pro firmy je z hlediska množství možných variant poskytnutých služeb velmi košatý. I lidsky není začlenění „fixních zaměstnanců“ do mobilní firmy vždy jednoduché.

BRAND24

Své o tom vědí například kdysi hýčkaní korporátní zákazníci Eurotelu, kteří dlouho nechápali, jak je možné, že i více než rok po sloučení jejich operátora s Českým Telecomem se stále nedokážou dovolat na linku zákaznické podpory. Vodafone při akvizici Broadnetu nedokázal udržet skoro celý obchodní tým a pravděpodobně odešla i valná část zákazníků. Vůbec nejzajímavější je asi počínání českého T-Mobile, jenž letos převzal od Českých radiokomunikací menší zákazníky využívající technologie CPS a DSL. T-Mobile v dobře míněné snaze držet krok s nabídkou TO2 začlenil několik desítek tisíc málo profitabilních zákazníků do své zákaznické báze. Koupil zákazníky, jejichž provozování se Radiokomunikace rozhodly zbavit zřejmě proto, že se na nich skutečně nedalo nic vydělat.

T-Mobile při tomto průniku do fixního světa zopakoval stejný postup, který předznamenal konec mnoha alternativních operátorů na českém trhu. Poskytuje přitom služby na infrastruktuře pronajaté od TO2, čímž paradoxně pomáhá vylepšovat ziskovost svého největšího konkurenta.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

autor pracuje jako Manager of Product Management Team ve společnosti Dial Telecom, a.s.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).