Naprostou minoritou jsou „slušňáci“. Příspěvky k tématu, způsob vyjadřování kultivovaný, čeština spisovná. Bohužel jich najdete míň než pověstného šafránu a těžko tak mohou konkurovat početně silnějším skupinám.
Moji oblíbenci jsou „vtipálkové“. Ti dobří jsou obohacením každé diskuse. Jejich postřehy se zpravidla vztahují k tématu, navíc je umí i občas okořenit originálním druhem humoru.
Kdo naopak originalitou nijak nevyniká, jsou „straníci“. Je jedno, o čem byl článek, za všechno dobré vděčíme právě jejich straně, za to špatné těm ostatním. Místo pádných argumentů osočování a „politicky korektní“ vulgarismy, asi nejčastěji se vyskytují modří zloději a socanské socky. Zkrátka až dojemně odrážejí chování našich politických špiček.
Podobnou, ale veselejší skupinkou, jsou „sexuální štvanci“. Zatímco u straníků všechno stojí a padá na politice, u štvanců je takovým základním kamenem sex. Sexuální narážky jemné i hodně drsné, občas se najde i jedinec, který si očividně spletl diskusi s erotickou seznamkou.
„Sprosťáci“ používají na, v průměru, pět slušných slov jedno sprosté. Ostatní účastníky zpravidla titulují slovy, která jsou v médiích použitelná až po 10 hodině večerní a posílají je do míst, kde končívají záda a začínají nohy. Aby se vyhnuli zásahům cenzury, prokládají sprosťárny pomlčkami nebo tečkami, takže některé příspěvky vypadají jako kombinace psaného slova s morseovkou.
„Rasisty a fanatiky“ není nutné představovat. Udivuje mě spíš, kolik lidí žije s utkvělou představou, že nejmocnějším státem světa je Izrael a že Židé ovlivňují na tomhle světě všechno, včetně vzniku zemětřesení, tání arktických ledovců a vypadnutí české fotbalové reprezentace na ME.
„Remcalové“, ti si prostě stěžují na všechno a na všechny.
„Češtináři“, milovníci našeho rodného jazyka, zásadně nediskutují. V 99,99 % případů jenom peskují nešťastníka, který ve svém příspěvku spáchal hrubku. „Nauč se pořádně česki, máš tam hrubku,“ mě spolehlivě odrovná (smíchy).
„Brouky Pytlíky“ znáte asi i z běžného života. Všude byli, všechno znají. Jedním slovem, zpravidla nedocenění, géniové.
„Prudiči“, to jsou praví profíci. Jejich životní snem je, zcela demokraticky, naštvat a znechutit kohokoli bez ohledu na politickou příslušnost, náboženské vyznání a podobně. A na rozdíl od sprosťáků k tomu nepotřebují vulgarismy.
Samozřejmě najdete i další malé skupinky – feministky, šovinisty, skalní optimisty i pesimisty a jiné. Dost často se vyskytují i výbušné kombinace. Takový „straník sprosťák“ je zpravidla případem, nad kterým musí plesat srdéčko každého psychiatra.
A co vy? Diskutujete? A do které skupiny se v tom případě řadíte?