Hlavní navigace

Software z druhé ruky lze legálně koupit nebo prodat, stačí splnit podmínky

30. 7. 2014
Doba čtení: 8 minut

Sdílet

Za jakých okolností je možné software z druhé ruky bez obav koupit? Zatímco prodejci se opírají o rozhodnutí soudu, softwarové firmy varují před možnými padělky.

Operační systém nebo jiný software o polovinu levněji než obvykle. Stačí navštívit například aukční portál eBay a zadat do vyhledávacího pole „Windows 7“ a rázem můžete vybírat z desítek nabídek s cenou v přepočtu pod tisíc Kč. Menší vadou na kráse je ale to, že se zpravidla nejedná o českou jazykovou verzi.

Není to však neřešitelný problém. Výrazně levnější software se totiž dá koupit i v Česku. Například na webech www.vyhodny- software.cz či sofe.cz jsou Windows 7 k mání od 1490 Kč. Jak je možné, že prodávají software s výraznou slevou oproti klasickým e-shopům či kamenným prodejnám?

Nabízejí totiž software z druhé ruky nebo – chcete-li – použitý software. Může se jednat jak o software nadbytečný a neaktivovaný, tak i o ten, který byl v minulosti používaný a aktivovaný. Na různých fórech se vedou vášnivé diskuse, zda je software z druhé ruky legální a zda nebude mít kupující po jeho nainstalování problémy s výrobcem softwaru či dokonce s policií.

Software je možné prodat dál

Právními aspekty prodeje použitého softwaru jsme se zabývali na Lupě už před více než dvěma lety. Tehdy se právník Josef Aujezdský z advokátní kanceláře Mašek, Kočí, Aujezdský (a spolutvůrce systému online právní poradenství eAdvokacie) snažil najít odpovědi na dvě základní otázky: 

Je vlastník originálního nosiče (se software) oprávněn tento nosič dále prodat či darovat? A je kupující (či obdarovaný) software uložený na tomto nosiči oprávněn užít (nainstalovat a provozovat)?

Na základě předložených faktů tehdy Aujezdský konstatoval, že odpověď na obě otázky je při splnění zákonných povinností kladná. Ještě tentýž rok ale Soudní dvůr Evropské unie vydal rozhodnutí v případu UsedSoft GmbH proti Oracle International Corp. (C-128/11), který tuto problematiku řeší i pro oblast softwaru koupeného nikoliv na datovém nosiči.

„V době publikace tohoto článku byl zastáván názor, že k vyčerpání práv na rozšiřování rozmnoženiny počítačového programu může dojít pouze u rozmnoženin distribuovaných na hmotných nosičích (DVD-ROM, harddisk). Rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ve věci UsedSoft GmbH proti Oracle International Corp. (C-128/11) rozšířilo tuto možnost i na rozmnoženiny počítačových programů pořízené online (aniž by došlo ke změně zákonné úpravy). Celá tato problematika je z právního pohledu poměrně složitá a nikoliv zcela intuitivní. K větší transparentnosti v této oblasti bohužel nepřispívají zkreslená vyjádření některých softwarových společností, včetně právně zcela nepodložených informací ve vztahu k OEM distribučnímu modelu," vysvětluje dopady rozhodnutí soudu Aujezdský.

Není rozdíl mezi krabicí a OEM

Naráží přitom na skutečnost, že právě pro OEM verze mají výrobci softwaru ve svých licenčních podmínkách různá omezení, týkající se například svázání programu s konkrétním zařízením. V okamžiku, kdy ale dojde k vyčerpání práv, není nový nabyvatel ve smluvním vztahu s nositelem práv (softwarovou společností) a nedopadají na něj tedy ani podmínky licenční smlouvy.

„Po prvním prodeji SW na území EU se každý typ SW, ať už byl do oběhu daný jako OEM nebo krabice, stává rovným a tím pádem je převoditelný. Samozřejmě za dodržení podmínky, že původní majitel licenci vymazal a nebude ji dále nijak používat, prodejem totiž tento subjekt ztrácí titul oprávněného nabyvatele SW a při prodeji mu tak vznikají povinnosti, jak píše SDEU ve svém zlomovém rozhodnutí (Case C-128/11 – CURIA),“ vysvětluje Jakub Končinský, jednatel společnosti Výhodný Software s.r.o., která nabízí z druhé ruky operační systémy Windows XP a Windows 7.

Od koho konkrétně software získává, stejně jako kolik softwaru už za celou dobu existence firmy prodal, ale prozradit nechce. „Software převádíme od subjektů, které s námi mají smlouvy o mlčenlivosti, neodkupujeme od jednotlivců a menších firem,“ říká Končinský.

Trochu jinou cestou se vydali právník Lukáš Jansa a podnikatel Bohdan Škoda. Ti na konci loňského roku otevřeli na adrese www.swbazar.cz burzu se softwarem z druhé ruky. Nabídky na něm zveřejňují sami prodejci softwaru. Za prvních šest měsíců letošního roku se jim prý podařilo zobchodovat software v hodnotě 10 milionů Kč. 

Výrobci softwaru se dlouho bránili

Výrobci se pochopitelně vzniku a rozvoji trhu s použitým softwarem snažili dlouhodobě čelit. Tvrdili například, že ve skutečnosti software neprodávají a zákazníkům pouze poskytují licenci, která jim umožňuje programy používat. Vzhledem k tomu, že při takové interpretaci není zákazník považován za majitele softwaru, ale pouze za držitele licence, může si výrobce stanovovat omezení, co se převádění licencí týče.

„Je pochopitelné, že výrobci z toho radost nemají. Přirovnal bych to k tomu, že i výrobci aut by byli mnohem spokojenější, kdyby si každý vždy kupoval nové auto a neexistovaly autobazary, ale holt ne každý má peníze na nákup nového auta, a tak je tato cesta mnohem čistší, než kdyby ti lidé, či firmy, co na nový SW nemají, používali tento SW načerno," tvrdí Končinský.

Soudní dvůr Evropské unie svojí interpretací evropské směrnice 2009/24/EC dal jasně najevo, že software je možné přeprodat bez ohledu na to, zdali jej původní nabyvatel zakoupil na datovém nosiči nebo stáhl z Internetu. Jinými slovy: jakákoliv kopie softwaru, u které došlo k vyčerpání práv, může být prvním nabyvatelem prodána dalšímu nabyvateli.

Prodávat můžete pouze po splnění podmínek

Soud ale specifikoval podmínky, které je nutné splnit, aby bylo možné takový software prodávat.

Předně se musí jednat o software, který byl původně, resp. poprvé, zakoupen na území státu, který je členem Evropského hospodářského prostoru (European Economic Area, EEA). Do něj patří všechny země Evropské unie (EU) kromě Chorvatska, ale také Island, Lichtenštejnsko a Norsko.

Pokud se rozhodnete software prodat, musíte být jeho majitelem. To lze prokázat například dokladem o koupi, účtenkou či fakturou. Zároveň lze přeprodávat pouze takový software, ke kterému výrobce neposkytuje časově omezenou licenci. Když si pořídíte software, za který se například platí měsíční či roční poplatky, tak jej prodat nemůžete. To je zřejmě i jeden z důvodů, proč například Microsoft u kancelářského balíku Office přešel na model předplatného.

Na druhou stranu, pokud se jedná o software, který jste zakoupili za určitou pevnou částku a zároveň pravidelně platíte výrobci za údržbu a podporu, lze takový software lze teoreticky přeprodat. Soud deklaruje, že pokud v průběhu doby, kdy první majitel software vlastnil, došlo ze strany výrobce k jeho aktualizaci či opravám, je možné software prodat v aktualizované podobě, a to i v případě, kdy se nový nabyvatel rozhodne nevyužívat placenou podporu.

Soudci ve svém rozhodnutí také upozornili, že není možné dělit balíky licencí. Když si například pořídíte balík licencí pro 50 počítačů a využijete jich pouze 25, zbytek odprodat nemůžete.

SDEU dále kostatuje, že prodat lze pouze takový software, který byl prvnímu nabyvateli poskytnut za přiměřenou úplatu na neomezenou dobu.

Přeprodat je pochopitelně možné pouze takový software, který jeho původní nabyvatel přestal používat. Prodejce tak musí prokázat, že software odinstaloval a nadále ho již nepoužívá.

Důkazní břemeno

Softwarové společnosti ale varují, že pokud kupujete software z druhé ruky, jste to právě vy, kdo nese odpovědnost za splnění všech těchto podmínek.

„Ve světle dosavadních soudních rozhodnutí se jako jisté jeví to, že ten, kdo tvrdí, že nabyl užívací práva k softwaru z druhé ruky, nese důkazní břemeno ve vztahu ke splnění podmínek pro zákonné nabytí," uvedla pro Lupu Marji Laitinen, advokátka Microsoftu z oddělení pro boj s digitální kriminalitou.

Firma se přitom odvolává na rozhodnutí německého Spolkového soudního dvora z 17. července 2013, který v měl v návaznosti na rozhodnutí SDEU rozhodnout, že pokud jsou všechny výše zmíněné podmínky splněny, může následný nabyvatel licence software užívat, ale jen pro „zamýšlený účel“, který je uveden v původní licenci.

Problém může být i s prokazováním, že software již není původním nabyvatelem používán. Zatímco SDEU hovoří o tom, že původní nabyvatel by měl v okamžiku prodeje svoji kopii softwaru učinit nepoužitelnou, podle Microsoftu by ji měl zničit.

Microsoft navíc tvrdí, že německý soud výslovně uvedl, že ani notářské osvědčení původního nabyvatele licence není dostatečným důkazem o tom, že software byl zničen. Co by bylo dostatečným důkazem, ovšem soud neřekl. Navíc zmiňovaný případ byl vrácen odvolacímu soudu k dalšímu řízení, čili rozhodnutí soudu zatím nemá příliš velkou váhu.

„Očekáváme, že předtím, než dojde k vydání konečného rozhodnutí, bude soudní řízení v této věci ještě minimálně rok nebo dva pokračovat. V mezidobí zůstávají některé důležité podrobnosti ohledně toho, jak přesně mají být prokazovány soudně stanovené podmínky, nejasné. Evropští spotřebitelé proto nadále zůstávají, pokud jde o zákonnost použitého software, v nejistotě," konstatuje Microsoft.

Otázkou ale je, jak budou k případnému rozhodnutí německého soudu přihlížet v obdobných případech soudy české.

BSA straší

Zajímavé je, jak se k problematice staví BSA, soukromá organizace zastupující některé výrobce softwaru. Například loni v prosinci vydala tiskovou zprávu s názvem "Software z ‚druhé ruky‘ je v Česku téměř vždy nelegální“, ve které se mimo jiné dočtete, že BSA „varuje před nákupem použitého softwaru z druhé ruky, který je až na výjimky nelegální.“

„Takzvaný použitý software představuje většinou ve skutečnosti nelegální kopie originálního softwaru v různé kvalitě provedení, například kopie neurčené k prodeji a podobně. Piráti se neštítí ani padělat či pozměňovat identifikační COA štítky,“ stojí v tiskové zprávě BSA

Microsoft je ve svém vyjádření o poznání mírnější, ale i softwarový gigant upozorňuje na možná rizika.

„Společnost Microsoft obdržela v poslední době od svých obchodních partnerů nebo zákazníků řadu dotazů týkajících se používání software z druhé ruky. Zaregistrovali jsme, že jako použitý software je nabízeno velké množství produktů a licencí. V některých případech se jedná o originální licence nabízené k přeprodeji, v některých případech jde o padělky,“ uvedla pro Lupa.cz Lenka Čábelová z Microsoftu.

BRAND24

Prodejce softwaru z druhé ruky ale má jasno:

„Obchodování s „použitým“ SW bylo, je a vždy bude legitimní, ale výrobci softwaru vám budou stále tvrdit, že považuje tento obchodní model za přinejmenším diskutabilní, případně, že se k tomu nebudou vyjadřovat do rozhodnutí soudu. Důvod? Nemusíme přemýšlet dlouho…,“ dodává Končinský.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Internetové novinařině se věnuje od roku 2005, kdy začal jako redaktor pracovat pro vydavatelství Internet Info.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).