Minulý týden byl kvůli státnímu svátku poměrně chudý na události v oblasti elektronických komunikací a Internetu. Možná to souvisí i s blížícím se Invexem, kvůli kterému si firmy prozatím nechávají své novinky v šuplíku. A tak vše zachraňovala alespoň politika, kde se toho naopak odehrálo docela dost. Navíc v opravdu široké škále „žánrů“, od velmi trapných frašek až po vcelku racionální úkony. Pojďme se tedy podrobněji podívat na to, čím a jak se naše politická reprezentace alespoň nějak dotkla celé široké oblasti informatiky.
Začněme programovým prohlášením, které ve středu 27. září schválila vláda Mirka Topolánka a tento týden se s ním hodlá ucházet o získání důvěry v Parlamentu.
Nechme stranou to, jaké má šance uspět, a podívejme se spíše na věcný obsah onoho prohlášení.
Konec projektů?
Jedním z podkladů pro „informatickou část“ vládního prohlášení byly teze, které pro vládu připravil think-tank eStát (zde). Jednalo se ovšem pouze o teze „z oblasti zahájení reformy vládnutí“, které se týkají hlavně oblasti e-governmentu a fungování veřejné správy, a naopak vůbec nehovoří o oblasti elektronických komunikací, broadbandu či Internetu. Po srovnání těchto tezí i výsledného prohlášení si dovolím konstatovat, že řada z nich byla v té či oné podobě akceptována a do prohlášení zapracována. Ale také ne všechny.
eStát například požadoval „paušální odsudek“ různých projektů z oblasti informatiky, ve prospěch rovných podmínek na trhu:
Vláda bude zásadně preferovat nediskriminaci a vytváření rovných podmínek na trhu oproti jednorázovým krokům a nekoncepčním a izolovaným projektům na podporu budování infrastruktury, vybavení či rozvoje gramotnosti.
Akcent na rovné podmínky se v prohlášení nakonec objevil, ale distancování se od informatických projektů nikoli. Možná proto, že v jiné oblasti – konkrétně u dopravní infrastruktury – se vláda k principu projektů naopak přihlásila a hodlá je aktivně podporovat (penězi z fondů EU):
Zkvalitníme výběr a přípravu projektů rozvoje dopravní infrastruktury pro maximální a plynulé čerpání z fondů Evropské unie.
Původní teze eStátu však zmiňovala i projekty z oblasti rozvoje (informační) gramotnosti, kterým chce vzít prioritu. Zde MI ČR realizovalo především program NPPG (Národní program počítačové gramotnosti), který přinášel úvodní lekce pro úplné začátečníky. Výsledné vládní prohlášení se ale ke zvyšování informační gramotnosti naopak explicitně hlásí:
Podpoříme zvýšení kvality výuky cizích jazyků i dovedností při využívání informačních technologií.
Neříká ale, jak toho hodlá dosáhnout – zda skrze dosavadní NPPG (se zaměřením spíše na dospělou část populace), nebo třeba formou posílení výuky informační gramotnosti na školách (a tudíž s dopady jen na žáky a studenty).
Další osud dotací na broadband
Ačkoli se vláda Mirka Topolánka od informatických projektů explicitně nedistancovala, nové vedení Ministerstva informatiky ČR už začalo vydávat první signály, zpochybňující dosavadní projekty v oblasti broadbandu. Konkrétně nový náměstek ministra informatiky Dalibor Veřmiřovský (jeden ze členů eStátu) měl v rozhovoru pro Euro naznačit, že chce nechat vypracovat audit již přidělených dotací a na jeho základě rozhodnout, co dál:
Je potřeba celý projekt zhodnotit, probrat stávající smlouvy a navrhnout ministrovi, co dál – zda systém změnit, či zcela zrušit. Jedno je však jisté, pokud by se měly rozdělovat další dotace, budou vynaloženy mnohem smysluplnějším způsobem a na zásadnější projekty," řekl Veřmiřovský týdeníku Eur.
Náměstek Veřmiřovský je ale podle Eura už dnes přesvědčen o tom, že dosavadní dotace „neměly výrazný smysl“:
Ukazuje se, že tato akce neměla žádný výrazný smysl, projekty byly slabé a byl takřka problém peníze utratit," řekl Veřmiřovský.
Na článku Eura je také zajímavé, že plete dohromady dvě věci – broadbandový fond (formálně: dotační titul v rámci rozpočtové kapitoly MI ČR) a broadbandové fórum. Peníze na dotace se dávají z fondu a o jejich přidělování rozhoduje vedení Ministerstva informatiky ČR. Broadbandové fórum je expertní skupinou, která má pouze poradní hlas, a má více úkolů. Jedním z nich je hodnocení návrhů projektů žádajících o dotace z fondů a formulování příslušných doporučení, komu vyhovět a komu nikoliv. Ale faktické i formální rozhodnutí je na vedení MI ČR, které také nese za tato rozhodnutí odpovědnost. Broadbandovému fóru proto lze vyčíst jen to, že svému zřizovateli (MI ČR) připravilo špatné podklady – ale ne že špatně rozhodovalo:
Náměstek ministra informatiky Dalibor Veřmiřovský v rozhovoru pro Euro OnLine uvedl, že míní nechat vypracovat audit, na jehož základě se rozhodne o dalším osudu takzvaného Broadbandového fóra – projektu, který rozdělování dotací zastřešoval.
Priority vládního prohlášení
Pojďme ale zpět k samotnému programovému prohlášení vlády Mirka Topolánka a podívejme se na něj z pohledu jeho priorit a hlavních záměrů v celé oblasti informatiky. I zde je ale nutné rozlišovat mezi oblastí e-governmentu, resp. „nového vládnutí“, jak o něm hovoří eStát, a „zbytku“ v podobě elektronických komunikací, broadbandu, Internetu atd.
Priority a úkoly v oblasti „nového vládnutí“ jsou v programovém prohlášení obsaženy, včetně zmínky o záměru převést agendy stávajícího MI ČR na vnitro:
Sjednocením agend Ministerstva informatiky a Ministerstva vnitra připravíme podmínky pro rychlejší zavádění e-governmentu ve veřejné správě, zrychlíme a zjednodušíme jednání občanů na úřadech.
Ani tento záměr ale jakoby vůbec nebral v úvahu, že MI ČR má kromě e-governmentu i další agendy, které ale již nebudou slučovány s Ministerstvem vnitra, nýbrž by podle posledních signálů měly být převedeny pod resort průmyslu a obchodu. K těmto dalším agendám pak v celém zbytku programového prohlášení není prakticky vůbec nic. Snad kromě jediné drobné zmínky o významu špičkových technologií:
Vláda si je vědoma nezastupitelné role zdravé tržní ekonomiky pro celkový rozvoj společnosti, vytváření pracovních míst a zvyšování životní úrovně občanů. Zároveň silně vnímá globální změny, ke kterým dochází na světových trzích, a je si vědoma nutnosti adekvátně reagovat směrem k vyšší míře pružnosti, významu vzdělání a orientaci na špičkové technologie.
Problematika tzv. informační společnosti, znalostní společnosti, ekonomiky postavené na znalostech, či jak jinak nazveme další vývojové stádium dosavadní industriální společnosti, a její základní infrastruktura v podobě Internetu a broadbandu jakoby pro nové vládní prohlášení vůbec neexistovaly. Prostě se o nich nezmiňuje. Naopak se hodně věnuje rozvoji základní infrastruktury stávající industriální společnosti – tedy infrastruktury dopravní. Dokonce deklaruje, že:
Vláda výrazně podpoří výstavbu dopravní infrastruktury, jejíž zanedbanost je úzkým hrdlem dalšího rozvoje národního hospodářství.
Nic proti rozvoji dopravní infrastruktury, určitě to je potřeba. Ale i vláda, která sama žádá jen o časově omezený mandát, by mohla alespoň v deklaratorní rovině myslet trochu na budoucnost. A ne pouze skrze digitalizaci rozhlasového a televizního vysílání, která je ve vládním prohlášení přeci jen zmíněna:
Vláda též považuje za významný přechod na digitální vysílání a od tohoto procesu očekává další rozvoj mediálního trhu, který povede ke zvýšení programové rozmanitosti, vzdělanosti a informovanosti občanů.
Osobně mi vše přijde jako příznačný důsledek toho, že resort informatiky neměl při sestavování vládního programového prohlášení žádné vlastní slovo. Že ministr informatiky (a současně i vnitra) se při tomto procesu zachoval spíše jen jako ministr vnitra a prosazoval hlavně priority spadající pod tento resort. Zájmy informatiky pak vlastně hájil především think-tank eStát, ale i ten měl na mysli zase jen to, co už dnes je „někde na cestě pod vnitro“. A na elektronické komunikace, ICT, broadband, Internet atd. nemyslel nikdo.
Pravdou je, že programové prohlášení předchozí vlády Jiřího Paroubka se uvedeným oblastem věnovalo přeci jen více. Určitě i díky tomu, že tehdejší Ministerstvo informatiky při jeho sestavování mluvilo vlastním hlasem (byť asi ne moc silným).
Elektronizace knihoven
Pojďme ale od politických deklarací k reálným činům. Ještě v srpnu, před demisí Paroubkovy vlády, jsem zde na Lupě psal o tom, jak tato vláda ve svém návrhu státního rozpočtu na rok 2007 nepočítá s většinou (již dříve odsouhlasených) projektů Ministerstva informatiky. Tedy včetně 101 milionů, které měly jít na pokračování projektu „internetizace knihoven“. Tedy postupného připojování knihoven k Internetu.
Ještě těsně před jmenováním nové vlády si knihovníci na svém webu posteskli, že:
- Vládní materiál o pokračování Projektu internetizace (PIK) knihoven vláda po několika odkladech nakonec neprojednala. Lze proto očekávat, že o pokračování PIK bude rozhodovat až nová vláda.
- S ohledem na nejisté pokračování PIK nebude vyhlášen původně plánovaný podzimní termín pro podávání žádostí o připojení knihoven k internetu.
Nicméně nová vláda Mirka Topolánka se k celému projektu dostala a rozhodla o jeho pokračování. Dokonce v ještě vylepšené formě, v tom smyslu, že záměrem je trvalé financování připojení knihoven k Internetu ze státního rozpočtu (zatímco původně to bylo omezeno jen na tři roky). Také „cílová rychlost připojení“ byla zvýšena na 10 Mbit/s.
Další odsouhlasenou změnou je to, že až dosud bylo nositelem celého projektu ze strany státu Ministerstvo informatiky, které také dostávalo do své rozpočtové kapitoly příslušné prostředky na zajištění konektivity pro knihovny a hradilo je jejímu poskytovateli, kterým byl Český Telecom, dnes Telefónica O2 Czech Republic). Vzhledem k záměru zrušit resort informatiky by ale tento stav byl do budoucna neudržitelný – a tak vláda na návrh resortu kultury rozhodla o převedení celého projektu internetizace knihoven právě na Ministerstvo kultury ČR.
Potud tedy odsouhlasený záměr vlády. Jeho realizace však určitě bude záviset ještě na tom, zda se na připojování knihoven skutečně najdou peníze v rozpočtu státu. Bitva o státní rozpočet ale teprve začne, a určitě to nebude žádná procházka růžovým sadem. A vlastně není ani úplně jisté, kdo ji vůbec povede. Uvidíme.
